Já si angličtinou na střední taky prošel, ale rozhodně jsem se nijak špičkově nenaučil. V mém okolí lidé také ne, ale například premiér anglicky mluví dobře a vyjednává v EU kšefty pro ČR, tak ten se to taky někde musel naučit. Takže je to otázka peněz, dobré kurzy budou, ale budou něco stát.
Ne, neumí špičkově anglicky. Nikdo nemluví špičkově anglicky, ani rodilí mluvčí. Prostě proto, že není jedna jediná angličtina. Pokud jste někdy byl na jednání irů, skotů a američanů, tak jste se musel divit a smát. A když sáhnete po národnostech jako jsou němci, holanďané nebo francouzi, tak to co národ to unikátní názor na mluvenou angličtinu.
Proto platí poměrně jednoduché: čtěte anglickou literaturu, pište, mluvte. A také poslouchejte, ale to je na tom to nejtěžší. Základ je ta psaná angličtina, ta je víceméně všude stejná. A nikdo (snad kromě čechů) nebude řešit "color" vs "colour". Mluvená je trabl, protože tam má každý jiný přízvuk. Kdysi při jednání s lidmi z HP to vzdali i naši kolegové z USA a raději se přešlo na psaní do chatu, protože ten skot měl přízvuk, který jsme nikdo nedal.
Nebojte se angličtiny. Prostě ji začněte používat. A neřešte jak dobrá zrovna ta vaše je. I kdybyste vystudoval tu "nejsprávnější" angličtinu, která se vyučuje v Egyptě na univerzitě v Cairo (bývalá britská kolonie, asi jediná kde stále udržují originální britskou angličtinu), tak to nic nezmění. Stejně budete mít problém rozumět polovině světa a polovina světa bude těžko rozumět vám. Problémy s "pakidž" vs "pekidž" zkrátka řeší i rodilí mluvčí.
Co je dobré ke zlepšení angličtiny je přijmout jejich stavbu vět. Krátké. Žádná rozvitá souvětí, žádné dvojté negace. Pořadím slov lze sice něco zdůraznit, ale to je už cesta do pekla, protože to angličan může chápat jinak než američan. Omezit používání záporů a negací tak nějak obecně: místo "can't be skipped" použít třebas "must be done", místo "is not open" napsat prostě "is closed" atd. Přijmout jejich mentalitu, že čárka v souvětí odděluje dvě věty, nikoliv že je spojuje. Takže oblíbené české "v první větě tvrdíme něco o něčem, ale pak napíšeme "ale" a popřeme to" je další cesta do pekla nedorozumění. První větu pojmou jako daný fakt a druhou budou ignorovat, protože jim nedává smysl. Ono to české oblíbené "ale" se sice překládá jako "but", ale oni ho tak nepoužívají. Když už potřebují něco vynegovat, tak ne spojkou ve druhé větě, ale začnou už tu první stylem "despite XY".
A hlavně neřeště, čí angličtina je lepší. Každý národ jí má trochu jinou. A vy budete poměrně často jednat anglicky s národem, kde angličtina není úřední jazyk - s němci, číňany, švédy, indy, švícary atd.
Pokud hledáte kurzy, tak se koukněte po nějakém, kde vás oficiálně připraví třebas na TOEFL. Na peníze docela drahé, trvá to pár let, ale nakonec si můžete udělat oficiální papír, že umíte anglicky (podle amerických standardů). Obdobně můžete zvolit FCE, což je britská angličtina. České státnice z angličtiny jsou dobré leda tak když to po vás bude chtít český zaměstnavatel, nebo na to budete chtít razítko (kupříkladu překládat právní dokumenty). V zahraničí vám ji neuznají, tam když už budou něco chtít, tak právě TOEFL nebo FCE/CAE/CPE, případně IELTS (když budete chtít studovat na univerzitě v Británii).
12 Odpovědí
6299 Zhlédnutí