Pokud jde o vedení, tak to má ohmický odpor a ten způsobuje ztráty - na konci je nižší napětí a rozdíl se projeví ohřevem vodičů. Musí se zohlednit jak délka, tak i průřez (ne průměr) vodičů.
Potřebuješ vědět:
- Rozsah napájení na začátku vedení (U1MIN, U1MAX)
- Rozsah provozního napětí spotřebiče (U2MIN, U2MAX)
- Rozsah proudu (IMIN, IMAX)
- Délku vedení (L)
Z toho vypočítáš:
1) Maximální dovolený úbytek napětí UDMAX = U1MIN - U2MIN (Kirchhoff). Pokud tento úbytek překročíš, zařízení se nerozjede.
2) Maximální odpor vedení - RMAX = UDMAX / IMAX (Ohm).
3) Maximální odpor vodiče (jsou dva, tam a zpátky) - RV = RMAX/2 (sériové řazení)
4) Minimální průřez vodiče - SM = ro * L / RV, ro je konstanta materiálu vodiče
5) Průřez vodiče - nejvyšší vyšší průřez dle katalogu. Pokud vyjde např. 1,115, je kandidát 1,5.
6) Zkontroluj si podle datasheetu kabelu a uložení (tuším ČSN EN 33 2000 - 5 - 54), že ti vyjde oteplení a neroztavíš izolaci. Pokud nevyhoví, použij silnější vodič
7) Zkontroluj si, že při IMIN bude U2 < U2MAX - odpor vodiče na dané délce, U1MAX, IMIN, Ohm, Kirchhoff. Pokud nevyhoví, měničům se nevyhneš.
Určování podle tabulky je nesmysl. Vidíš, že můžeš kabelem pustit třena 5A, ale nezohledníš to, že na 100m ti napětí spadne třeba o 2V a někdy ani uložení ve svazku několika kabelů. Hodí se to jenom pro ověření, že se při tom proudu kabel nepřehřeje, nic víc.
Kamarád si takto dimenzoval kabel od baterky k zesíku v autě a pak se divil, že to nehraje. Použil 0,35mm2, podle katalogu totiž daný proud měl ten kabel zvládnout s přehledem, ale strašně se divil, že po zapnutí zesíku to nehraje - na vstupu měl totiž jenom 8,5V. On je totiž trochu rozdíl ztratit při tom proudu 3,5V z 230V a 3,5V z 12V, že.
Druhý extrém je použít vedení jako předřadný odpor pro snížení napětí - můžeš si roztavit izolaci a při kolísání zátěže ti lítá i napětí na konci linky... To je tuplem blbě.