Prostě mi přijde, že ti herci v originále mluví strašně nezřetelně a potichu, místo aby mluvili do mikrofonu tak si něco mumlají pod fousy a já poberu tak jedno slovo ze tří. Jsem divnej já nebo ty filmy (herci)?
Americké filmy mají z nějakého bizarního důvodu hrozně hlasitou hudbu...
Zvykli jsme si na to, že i naše filmy se dabují, resp. originální zvuková stopa se přetáčí ve studiu stejně jako při dabingu. Američané zřejmě do filmů dávají přímo zvuk z placu včetně ruchů.
Mně zas hollywoodské blockbustery v originále připadají na jedno brdo v tom, že mají tak nějak hrozně výrazný středobas a potlačené vejšky. Nebo možná je to jenom běžná praxe jak nazvučit kino - přijde mi že když si pustím tentýž film v televizi, mívá to mnohem vyváženější spektrum. A to pozorování ohledně zvuku v kině prosím neplatí pro doby mého dávného mládí - ono je to velmi podobné i v dnešních moderních "multiplexech" :-( Hlavně hodně nahlas (až uši zaléhají), ale spektrum víceméně zmrvené. Možná tím jak v kině ženou výkon na max, odnesou to vejškáče a to už nikdo neřeší :-) Nebo možná do televize pouštějí zvukovou stopu z úplně jiného masteru, už ve filmové postprodukci jinak nazvučenou... Nejkvalitnější dabing zahraničních filmů údajně vzniká tak, že tuzemští herci tady u nás v dabingovém studiu namluví svoje dialogy, tato stopa se pošle zpátky do původního produkčního studia které film vyrobilo, a tam de facto původní producenti smíchají lokalizované dialogy s původním "pozadím".
A dál je potřeba si uvědomit, že existují dva základní přístupy konkrétně k pořizování zvuku filmových dialogů: některé filmy jsou prakticky celé synchronní a kontaktní, jiné filmy jsou komplet celé vyřešené postsynchronem = téměř dabované už v originálním znění. Z českých filmů mi ohavně "americky" synchronní a kontaktní a huhňavá připadala Michálkova Amerika z roku 1994 (Lábus a Dejdar). Přitom třeba o pár let starší Nejistá sezóna (cimrmani) má zvuk velice vyvážený a nenápadný, přestože je taky celý film údajně synchronní/kontaktní - dokonce snad točený na poměrně hlučnou starou filmovou kameru, která byla dodatečně "přitlumena". On to u té Ameriky byl asi umělecký záměr. K tomuhle filmařskému zvučení jsem našel
dva zajímavé
materiály.
Třeba celá první řada seriálu Arabela má takový zvláštní "křišťálový" zvuk dialogů. Mám z toho pocit, že je to celé postsynchronní (dabované), dost pořešené ekvalizérem, a podezírám že tam je něco jako kratičké echo (nebo pre-echo?) které navozuje zvláštní dojem "bezprostřednosti". Ono se to míchání zvuku dá zřejmě pojmout velmi všelijak :-)
Hodně chytlavou zvukovou stopu má film Potomci lidí (Children of men). Tuším jsem ho slyšel dabovaný, zřejmě opravdu kvalitně. Hluky na pozadí byly dokonalé - báječná atmosféra. Doporučuju pustit si to v klidu doma na trochu kvalitních sluchátkách (osobně mám k televizi Koss Porta Pro, a tady dost vynikly).
Teď nedávno tu
jeden kolega doporučil německý film "Das Leben ist eine Baustelle". Německy moc neumím, tak jsem to schválně zkusil pobrat. Na televizních repráčcích jsem toho pobral tak 30%, ale na sluchátka kupodivu snad 80% - včetně šeptaných a drmolených pasáží při tlumeném osvětlení ve dvou ;-)
A ještě jednu postavu bych rád zmínil: ve filmu Serenity (režisér Joss Whedon) hraje "palubní mechaničku" nějaká Jewel Staite, kterou jsem zaznamenal v pár dílech nějakých scifi-seriálů dabovanou do češtiny takovým standardním lahodným holčičím hlasem. Schválně si poslechněte, jaký ta má svůj vlastní hlasový rejstřík! To je úplně jiná postava! :-) Když občas utrousí nějakou přisprostlou hlášku, tak je to najednou onačejší šrapnel.