Ono síťaři mají zase jiný problém, je to dost omezená pozice, co se nabídek práce týká, a já bych síťaře už nedělal, i když jsem na tom začínal z Cisco certifikací. Jako síťaře tě tu v ČR zaměstná 10 firem (když nepočítám wifi providery internetu, kde budeš za 30k instalovat antény), jako systémáka těch firem bude třeba 100.
Navíc je to opruz největší, to člověk nemusí dělat vůbec nic, spíše na nic nešahat.
Stejně tak bych nedělal security specialistu, být člověk co nastavuje pravidla na FW, tak se z toho asi zcvoknu.
Hnát práci čistě platem na jisté úrovni přestává mít smysl. Já už se dost dívám i potom, aby mě práce bavila, zjistil jsem, že mé problémy v životě visí úplně jinde než to, jestli beru o 10k více, finančně je dost jedno, jestli člověk má 80k nebo 130k hrubého, ani z jednoho si nepostaví barák v praze a nepořídí solidní meďák a ještě neuživí rodinu. Mám kamaráda co bere 130k a furt řeší, že nemá prachy na bydlení, přičemž není rozhazovačnej.
Já už třeba řeším v práci to, že potřebuji mít prostor pro seberealizaci. Chci třeba pracovat v týmu (což teď nemám). Není nic horšího, než být na své pozici sám, člověk se pak posouvá jenom sám a okolí ho nikam nepostrčí.
Jako ne, že by prachy nebyly důležité, ale jestli člověk bere 80 nebo 130k opravdu nepodstatné je. Ten další level blahobytu je totiž tak možná od 200k výše, a to už si nevydělá ani každý ředitel IT.
Hodně prachů mají dnes java developeři, někteří mají kontrakt na 12k denně, ti lepší, pak z toho platí menší daně a tak. Ale stejně co je znám, tak si v nějakém luxusu nežijí. Další věc u programátorů je poměrně vysoká burn-rate, v 50ti už jen tak někdo programátora nedělá, ale systémáka spousta lidí.
27 Odpovědí
7347 Zhlédnutí