Poslední doplnění:Jestli má nebo nemá smysl se do výroby vlastního čipu doma pouštět lze ověřit následujícím pokusem.
Zkusíš si postavit vlastní elektronku, což je technologie dřevnější víc než dřevní.
Jednak tvoje první elektronka nebude uzavřená uvnitř baňky, ale volně ve vakuové komoře, kde si snáz zjistíš, jakého stupně vakua jsi schopný dosáhnout (například zrcátkovým testem), tenký hliníkový drátek zahřeješ tak, aby se odpařil. Pokud vytvoří tmavé zrcátko, nedosáhl jsi dostatečného vakua, pokud perfektní zrcátko, pak máš dostatečné vakuum.
Vyzkoušíš si zapálení aktivní látky (vypadlo mi z hlavy, jak se tomu odborně nadává), která v elektronce spotřebuje i poslední zbytky vzduchu. A podobné ptákoviny.
Až budeš mít takovou laborku, kde tohle všechno sám zvládneš a zjistíš, že tě to baví, můžeš se pustit do výroby hrotových diod (na jejich výrobu vakuum nepotřebuješ) a pak do výroby tranzistorů (zase nepotřebuješ vakuum) no a nakonec do výroby primitivního čipu z těch pár součástek, co zvládneš.
Doplním, že primitivní diodu zvládlo vyrobit i dvanáctileté dítě, kdysi bylo moderní poslouchat rádio pomocí takzvané krystalky. Mimochodem, se nemusíš otravovat s křemíkem, křemík, uhlík nebo germanium nejsou jediné polovodiče
Napovím, že při výrobě krystalu do krystalky DOMA se taky SAMOZŘEJMĚ nepoužíval křemík
On ten křemík na domácí výrobu nemá ty nejlepší vlastnosti.
Troufnu si tvrdit, že pokud by daný obvod nemusel být na křemíkové bázi, výroba by se dala zkrátit na pár měsíců.
Možná by byl i vyšší počet součátek, třeba by se povedlo dostat i na devět.
67 Odpovědí
11007 Zhlédnutí