Jejich benefit spočívá ve výkonu
Typy s výkonem nijak nesouvisí.
Prozradím ti, že historický důvod byl pouze - to podtrhuji! - pouze efektivní kod!
Jistě to můžeš doložit
Viz poznámky Johna Backuse k návrhu FORTRANu. Bez datových typů by byl generovaný kód zbytečně dlouhý - kompilátor by musel vložit kód pro všechny možné podporované typy a konverze mezi nimi v dané operaci - a pomalý - rozhodovalo by se až za běhu, rutina pro který typ se má vlastně zavolat. Proměnné s deklarovanými datovými typy daly překladači potřebnou informaci v době kompilace, ale i tak to bylo chápáno jako nutné zlo, technikálie, proto se to snažili nějak eliminovat aspoň implicitním typováním (které převzal např. BASIC a částečně i původní C dle K&R ještě 10 let po FORTRANu).
Je dobré si uvědomit, že tenkrát se kolem počítačů pohybovala úplně jiná sorta lidí než dnes. Byly to čestné pozice pro ty nejlepší z nejlepších. Kdybych použil příměr - bývaly doby, kdy člověk, který by v rukopisu normostrany textu při diktátu šel pod 240 úhozů za minutu a udělal víc jak 1,5 promile chyb, nemohl dělat písaře. Raději by vybrali někoho zdatnějšího. Dnes je třeba zapisovat takové množství textů, že se vymýšlejí nástroje, které umožní zaměstnat jako písaře i cvičenou opici. Co tu řešíte okolo těch typů je přesně na této úrovni - považuješ za nevzdělance lidi, kteří tě upozorňují, že textový editor byl v první řadě vymyšlen jako nástroj pro rychlé pořizování a editace textů. Už jsi z toho tak zblbnul (myšleno v dobrém), že tvrdíš, že to s tím nijak nesouvisí, že hlavní funkcí editoru je automatická oprava pravopisu a doplňování slov.
P.S. - jeden takový příhodný citáteček na popíchnutí:
I’m not against types, but I don’t know of any type systems that aren’t a complete pain, so I still like dynamic typing.