To mi připomíná, když jsem nastoupil na svůj první projekt do korporace. Byl jsem dost zviklaný po vš z toho, jak vypadá v praxi vývoj. Měli jsme vždycky dlouhé meetingy ve schůzkové místnosti, kde se dorozumívalo s jiným týmem. V meeting místnosti sedělo na naši pobočce asi tak 7 lidí a dalších 7 sedělo na jiné pobočce a bylo to propojené telefonferencí. Po nějaké době mě to jako juniora začalo srát, protože co se řešilo na meetingu, do toho byli zainteresovaní (že věděli, co se vlastně přesně řeší) asi tak 5 lidí ze 14.
Jednou byla retrospektiva a jedním z tématů byly dlouhé meetingy. Např se řešilo, co s těmi dlouhými meetigny budeme dělat. Jako junior zelenáč jsem nevydržel a řekl, co jsem neměl: "já třeba stejně 90% času nevím, co se na tom mítingu řeší, protože nejsem v obraze a je to prostě jen pro zainteresované - jde mi to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Dlouhé meetingy by mi proto osobně nevadily, kdyych pořád nemusel chodit do zasedačky - stačilo by mi sedět za počítačem v kanclu a poslouchat to přes handsfree. A to je taky to, co si myslím, že tady většině lidem vadí, ne dlouhé meetingy, ale to, že musí každý minimálně půl hodinu povinně odsedět v zasedačce, kam se musí s notebookuem přestěhovat."
To jsem říkat neměl. Projekt manager tím byl dost pohoršen a bylo mi vyčteno, že to, že to nevnímám, je samozřejmě špatně a že je chyba na moji straně, že od toho jsou tam všichni, aby všichni věděli, co se děje. K tomu všemu z té skupiny 14 lidí se mě ani jeden nezastal, ikdyž to byla pravda, a ještě se na mě několik z nich pohoršeně dívalo. Vzpoura nastala až časem, když se to týmu dostal trochu otrkanější a drzejší programátor, který ty meetingy začal sabotovat a prostě zůstával sedět u kompu. Dostal se do křížku s jedním úzkoprsým senorem co to prosazoval, ale jak to prorazil, i ostatní ovce se přidaly a zůstávaly sedět v kanclu, protože jim to tak taky vyhovovalo.
Nicméně i přesto se vedly dlouhé meetingy i přes to handsfree, na kterých musel být každý jeden člen týmu a poslouchat to. Prostě děs. A nikomu tato debilita nepřišla natolik debilní, aby se prostě řeklo dost a plošně to to skončilo. Někteří byli dokonce tak pitomí, že to ještě obhajovali, zpravidla ti nejneschopnější: analytik/scrum master a projekt manageri.
Naštěstí jsem zdrhl na jiný projekt, sice taky na sračku, ale měl jsem autonomii, ale ještě po roce ke mě dostalo negativní hodnocení při diskuzi o zvyšování mzdy, že prý "vrčím" atp. Pak jsem u piva zjistil, že mě nabonzoval ten zmíněný senior programátor co tak ty meetingy chtěl, no prostě totální mimoň. Pak jsem od tamaď zdrhl, protože to se fakt nedalo to některé osazenstvo.
Nejlepší byli v tom týmu testeři. Bylo jich tam asi 5 celkově a testovali manuálně konzolový program, který přenášel data do DB. Úplně krásnou věc pro automatizované testy oni testovali manuálně. Zezačátku na standupech senior testerů okázale prohlašoval spoustou technicých termínů, co testeři právě dělají. Jednou z věcí, co pravidelně říkal před releasem, bylo, jak testeři započali regresní testování. Předstvoval jsem si, jak prostě spouští skripty, které už udělali, a které pěkně automatizovaně ověří, že aplikace dělá co má. Pak jsem zjistil, že to všechno vždycky testovali ručně, ručně pouštěli sql selecty nad databází aby se podívali, zda v tabulkách o 80 sloupcích jsou správná transformovaná data.
Nikdo neřekl "Co to do piči je, tady je 5 testerů a jsou úplně na hovno, jak to kurva můžou testovat manuálně, co je to za bordel?", ale zato přinejmenším manager a scrum master veděli, kdo je v týmu zavrženíhodný za svoje "vrčení", že jsem to já.
Ti testeři měli navíc bezesporu víc peněz, něž někteří medior programátoři v týmu - délka praxe, žejo.
Byl jsem z toho frustrovaný a šel jsem za senior testerem v naši pobočce, abych mu situaci popsal a svěřil se mu. Zbytečné. Podle poměrů ve firmě tipuju, že měl tak 60k/měsíc minimálně. Po pár měsících jsem zjistil, že ikdyž vypadá seriozně, má mocnou praxi a bere minimálně 2x víc než já, tak naprosto neumí programovat.
Zdrhnul jsem odtamtud po 2 letech, teď si hledám něco jiného a doufám, že tohle už v životě nezažiju.
68 Odpovědí
18774 Zhlédnutí