Jenomže všechny ty dobrý o ten obor měly zájem nejpozděj od puberty, věnovaly hodně úsilí (= škola + roky volnýho času) tomu, aby se to naučily a učily se průběžně i při práci, jako ostatní. Představa, že si někdo přečte "C++ za 21 dní" a může jít na pohovor, je trochu mimo. Bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci a cokoliv jinýho (mimochodem, jedna z těch tří zmíněných například nenechala na pokoji jedinou sukni).
Sorry, ale tohle jsou taky kecy - 90% programátorů vejšku nemá a hromada si ani to C++ za 21 dní nepřečte. Ročně proškolím tak 250-300 lidí a možná 2/3 maji problém s bublesortem.
Nikde jsem o VŠ nic nepsal.
Na každou práci jsou potřeba nějaký předpoklady.
První věc jsou "biologický předpoklady" - může tě sebevíc bavit fotbal, ale pokud nemáš jednu nohu, můžeš maximálně fandit. To samý někdo, kdo by rád programoval, ale má IQ 60.
Druhá věc je talent a jeho rozvoj. Jak u muzikanta, talentu na jazyky nebo cokoliv jinýho. Na IT je potřeba jiný způsob myšlení (dekompozice problému, ...) a to chce trochu tréninku. Trvá, než se mozek dostane do stavu "to bych řešil tak a tak" a někdo se k tomu nedopracuje vůbec.
Třetí věc jsou znalosti. Naučit se syntaxi jazyka je na týden, dostat knihovny pod kůži na rok. Stejně jako u právníka, naučit se průběh soudního jednání jde rychle, ale nadrtit paragrafy,...
No a další věc je vztah k práci. Kuchař, kterýho to nebaví, bude dělat jenom z polotovarů, odpracuje si nejnutnější dobu a nazdar. Co na tom, že tři roky chodil na učiliště. Pokud ho to trochu baví, tak to neflinká úplně a dá se to žrát. A pokud s seberealizuje tím, že jeho zákazníkům chutná, zkouší nový věci, sleduje dění v oboru, tak je to PAN KUCHAŘ. Když někdo z IT má pozitivní vztah k oboru, podepíše se to stejně.
Je to tak u každé práce, nejenom v IT. Jenom se liší míra a předpoklady podle práce a oboru.