Ten skript IMHO není jen zbytečný ale i kontraproduktivní, protože donutí OS odswapovat i to, co by jinak zůstalo v RAM. Dokud paměť nezačně reálně docházet, asi bych to vůbec neřešil.
On pan tazatel by měl nejdřív pochopit, jak to s tou pamětí, cache a swapem funguje, jak se o ni pere PHP vs. MySQL, případně i web server, a pak to teprve řešit. Nástroje typu MySQL tuner jsou fajn, pokud víte, co Vám říkají. Ale to zase většinou nepotřebujete ty nástroje

.
1. řešíme vůbec problém, je databáze opravdu nevýkonná?
2. pokud ano, je to tím, že má nastaveno málo paměti, nebo naopak moc? (= pak swapuje, čte z disku, ...)
3. pokud má nastaveno paměti moc => ubrat, zbytek nechat pro webserver / php,
4. pokud má nastaveno paměti málo => nastavit webserver a php na statický pool, nastavit na php memory limit a spočítat si jistotu zabrání RAM, teprve zbytek dát do MySQL
V praxi se často setkávám s tím, že aplikace jsou psané tak, že se doufá, že se to nějak do paměti poskládá. Na hlavním a jediném apachi / nginxu je nastavený dynamický počet serverů s obrovským rozpětím, na php-fpm pak dynamický počet instancí a v samotném PHP 128 MB RAM i víc, a 300 sekund běhu i víc. S takovým nastavením se pak nedá prakticky nic dělat, vždycky v jednom místě něco zlepšíte, v druhém místě zhoršíte.
Řešením pak je dát zadavateli na výběr, jestli to dožene brutální silou (přidání prostředků RAM, CPU), nebo jestli aplikaci zlepší, oddělí pooly, oddělí databázi, ...