Pořád mám pocit, že nic neumím

[Johnny]

Nekde jsem se setkal s tim, ze IT je falesna kariera a slepa ulicka pro job. Po tech par letech uz asi zacinam chapat, co tim kdo myslel.

V jakymkoli momente neumim prakticky nic. Bez naseptavace nenapisu nic. Algoritmy se naucim na pohovor a pak je okamzite zapomenu, protoze je v praci nevyuziju ani jednou. Jediny, co me deli od nove prichoziho juniora, je takovej ten vnitrni pocit, ze "vim, co delam" a dovedu se podivat na kod a vim, jestli je to sracka. Ale v hlave nikdy nemam zadne vedomosti, ktery bych dokazal na papir nabusit (krome toho, co drtim kazdy den, ale i to hned zapomenu, pokud prejdu na neco jinyho).

Co je vubec nejhorsi, tak napr. pohovory v Jave jsou jako tocit ruletou. Je toho tolik, ze vas muzou vyrazit, na cem chtej. Nikdo nema sanci mit 100% jistotu, ze ho vezmou. Takze muzete jen obchazet firmy a modlit se, ze nechytite posuka, co po vas bude chtit programovat na papir.

[Reklama]

[Kit]

Co je vubec nejhorsi, tak napr. pohovory v Jave jsou jako tocit ruletou. Je toho tolik, ze vas muzou vyrazit, na cem chtej. Nikdo nema sanci mit 100% jistotu, ze ho vezmou. Takze muzete jen obchazet firmy a modlit se, ze nechytite posuka, co po vas bude chtit programovat na papir.

Snad bys nechtěl nastoupit ve firmě, která si na příjem nových zaměstnanců najímá pošuka?

[jpu]

Tiez som na tom rovnako. :/

[shoot1337]

Nekde jsem se setkal s tim, ze IT je falesna kariera a slepa ulicka pro job. Po tech par letech uz asi zacinam chapat, co tim kdo myslel.

Jediny, co me deli od nove prichoziho juniora, je takovej ten vnitrni pocit, ze "vim, co delam" a dovedu se podivat na kod a vim, jestli je to sracka.

Vítej v realitě. Není to ani syndrom vyhoření, ale skutečnost.

To co by tě mělo dělit jako staršího zaměstnance od mladšího, je tučnější finanční rezerva, protože jste oba stejní budižkničemové, nakonec přežiješ jen díky schopnosti odkládat svou spotřebu a investovat část své mzdy, protože ve svých 65 letech už třeba neudržíš ani vlastní moč a kariéra v IT je u konce. Je to smutné, ale je to tak, společnost je nekompromisní.

Moje rada je: Nasysli si co nejvíc v co nejkratším čase, a věnuj se i něčemu jinému, než IT, jinak z toho rychle zešílíš. Hlavně se nechtěj věnovat IT do nekonečna, jinak brzo budeš potřebovat hodně kvalitního psychoterapeuta.

[Jan Forman]

Ale tak je třeba brát v potaz, že ke každé blbince je manuál o tisících stran a po přečtení beztak zjistíte - no dobrá a co dál? To je jen úvod do problematiky.

Tak je asi normální mít pocit, že nic neumím... naopak pokud si někdo myslí, že umí - pravděpodobně se nevidí objektivně.
Nejčastěji se to stává lidem, kteří se příliš nevzdělávají 

[Reklama]

[Ivan Nový]

To si nevyberete, jako lékař byste léčil hlavně staré lidi, tedy odsouzence na smrt, jako právník, byste hájil lumpy, ...

[UF]

krasny na tom je ze to neni jenom pocit

[Ivan Nový]

Co je vubec nejhorsi, tak napr. pohovory v Jave jsou jako tocit ruletou. Je toho tolik, ze vas muzou vyrazit, na cem chtej. Nikdo nema sanci mit 100% jistotu, ze ho vezmou. Takze muzete jen obchazet firmy a modlit se, ze nechytite posuka, co po vas bude chtit programovat na papir.

Začněte tím, že si uvědomíte, že na tom pohovoru nemusíte uspět. Není to povinnost. Pojednejte ho jako test. Říkejte to co chcete říci, otázky ignorujte. Vždycky můžete říci, tak tím jsem se už dlouho nezabýval, už se mi to z hlavy vykouřilo, ale teď zrovna jsem dělal to, a už jedete ... Místo tím pravděpodobně nezískáte, ale zbavíte se strachu.

[Cronin]

Říkejte to co chcete říci, otázky ignorujte.

Rozumiem, čo si chcel povedať, ale tu si hodne nešťastne volil slová. Som často v pozícii toho, kto vedie (technický) pohovor s uchádzačom. Ak by uchádzač ignoroval moje otázky, pohovor by skončil pri druhej ignorovanej otázke a žiadne ďašie typy ani kolá pohovorov v našej firme by mu už starosti robiť nemuseli.

[MasoxCZ]

Je taky potřeba si uvědomit, že IT se jako obor vyvíjí a proměňuje rychleji, než jakýkoli jiný. Takže ten pocit je vlastně nutným důsledkem této rychlosti změn, a jeho případná absence by měla každého, kdo to myslí s kariérou jen trochu vážně, varovat.

A s těmi pohovory buď v klidu. Alespoň podle mojí zkušenosti si duševně zdraví personalisté s alespoň základním přehledem o daném oboru uvědomují, že daleko důležitější než znalost nějakého konkrétního algoritmu z paměti je spolehlivost, a spíš než encyklopedii zastaralých znalostí hledají někoho, kdo se bude průběžně vzdělávat, nebude mimo mísu, a především bude mu možno důvěřovat že nebude vynášet a prodávat obchodní tajemství, vydělávat si bokem u konkurence, podrážet kolegy, a rozvracet firmu zevnitř.

[Phi]

Nekde jsem se setkal s tim, ze IT je falesna kariera a slepa ulicka pro job. Po tech par letech uz asi zacinam chapat, co tim kdo myslel.

Zatímco všechna ostatní zaměstnání jsou zcela naplňující
Představte si, jak asi musí být doktorům.
Já bych se zbláznil, kdybych si po pěti letech pokládání dlaždiček uvědomil, že už tom vím všechno.
IT job jako každej jinej a drtivá většina kariér jsou slepými uličkami - to objevil už Homer Simpson, když vysvětloval Líze, že život je o tom vybrat si svoji slepou uličku a čekat na smrt. A před ním asi tak tisícovka filozofů.
Co s tím?
a) spáchat sebevraždu
b) vykašlat se na systém a jít si sednout s krabičákem do parku - může být i v sofistikované podobě permanentně zhuleného phpkáře
c) realizovat se mimo svůj job a akceptovat, že do práce chodím pro peníze (a čas jsou peníze a peníze jsou čas, z tohoto pohledu je IT ještě výhra)
d) pořídit si děti, to z člověka vyžene většinu těch existenciálních hrůz. Můžete si totiž namlouvat, že jim předáte zkušenosti a majetek.
e) nahrabat si co nejrychleji co nejvíc a pak pokračovat na b) nebo c)

[Ivan Nový]

Říkejte to co chcete říci, otázky ignorujte.

Rozumiem, čo si chcel povedať, ale tu si hodne nešťastne volil slová. Som často v pozícii toho, kto vedie (technický) pohovor s uchádzačom. Ak by uchádzač ignoroval moje otázky, pohovor by skončil pri druhej ignorovanej otázke a žiadne ďašie typy ani kolá pohovorov v našej firme by mu už starosti robiť nemuseli.

Tak vždy jde o míru a použití empatie. Je-li v tomto směru člověk dřevo, tak se to podobnými neúspěchy naučí, má-li zájem se to naučit. Nikdy nic není na první dobrou. Mladí dnes nedělají sport, tak to nevědí. Opakování dělá mistra.

Ale nejlepší metoda je o otázkách napsat článek, nebo si nějaký přečíst, lidé jsou líní a několikrát se mi stalo, že ten kdo kladl otázky, zcela otrocky postupoval podle článku, který jsem předtím taky četl.


 

[JardaP .]

Říkejte to co chcete říci, otázky ignorujte.

Idealni je nastudovat techniku konverzacni hypnozy, to vas pak vezmou vsude.. :-)

[webar]

Mas Impostor syndr0me. Nic zavazny, porad lepsi nez porucha osobnosti. https://en.wikipedia.org/wiki/Impostor_syndrome

[Ivan Nový]

Říkejte to co chcete říci, otázky ignorujte.

Idealni je nastudovat techniku konverzacni hypnozy, to vas pak vezmou vsude.. :-)

Tak oni chtějí někoho konkrétního s vlastnostmi A, B, C, D, který ale na trhu neexistuje. Vaším úkolem na pohovoru je je přesvědčit, že nic takového není, a že se musí spokojit s vámi, protože jim dáváte dobrou a férovou nabídku. Je to stejné u jakéhokoliv jiného obchodu. Zákazník vždy chce něco, co nejde. Jinak by za vámi nepřišel a to co požaduje, by koupil jinde, tam kde to mají.

Pokud ale někdo takový existuje, je to stejně ztráta času, ale je třeba se pokusit je zlomit, třeba to vyjde, přinejmenším si tu komunikaci natrénuje. Hypnózu nepotřebuje, spíš empatii, tedy sledovat co a jak dotyčný říká, přemýšlet o tom, co chce slyšet. Je dobré volit stejnou intonaci jako má on, kopírovat jeho pohyby, předvídat co udělá, nemyslet na své potřeby, ale na jeho potřeby a preference. A tomu uzpůsobit prodejní argumenty.

Když to nevyjde, nevadí, pro jedno kvítí slunce nesvítí.