Mám ErgoDox s hnědými spínači s vytištěnými DCS-like keycaps. Keylayout obsahuje i stisky myši (včetně rolování a posunu kurzoru), pro přesnější pohyb kurzoru mám mezi půlkama touchpad.
Proč ErgoDox – má pro ruce přirozenější tvar. Nemá posuny řad (jako na psacím stroji), ale má posuny sloupců (protože máme různě dlouhé prsty). Je rozumně úzká, nemusím například přehmatávat na numerický blok a zase zpátky.
Hnědé spínače (Cherry MX Brown a podobné) – mají hmatovou taktilní odezvu (spínač se najednou „propadne“) a jsou relativně tiché.
Keycaps – každý řádek má trochu jiný tvar (zejména výška a náklon). Dají se koupit (DCS), ale některé tvary jsem nenašel a nechtěl jsem je nahrazovat generičtějšími, tak jsem si je domodeloval podle svých představ. A pod palcem mám taky trochu upravené klávesy. Trochu vlastní mám i bumps na hmatovou orientaci.
Myš – nebaví mě nahmatávat myš kvůli každé blbosti na pár vteřin, a pak se zase vracet na klávesnici a hledat, kde jsem skončil. Proto ten touchpad a často jej ani nepoužiju, vystačí mi směrové klávesy. Naučil jsem se s nimi víc, než jsem čekal. Akorát je lepší je dát například na „JKL;“ než někam dolů, jinak z toho bolí ruce.
Programovatelný layout – má. Je možné dokonce psát makra v C, i když to jsem nevyužil.
Dá se uvažovat i o různých tvarovanějších klávesnicích jako Kinesis Advantage. Tady už nevím, co přesně mě odradilo, snad horní řada kláves ve starší verzi klávesnice.