Tak ono je tezke zajistit "rozsirenou reprodukci vyrobnich prostredku" v podminkach, kdy mate ve fabrice stroje se znakem Wehrmachtu jeste v devadesatych letech, stat vam sebere zisky a pak vam neco vrati a inovace je systematicky potlacovana, protoze by to stalo investice (pokud se nekde inovace prosadila, tak to byl vzdy boj proti stadu funkcionaru, kteri meli rit stazenou strachem z poklesu cisel vyroby, ze by zini neprotahl).
Jenže pak není pravdou to, že před rokem 1989 hospodářství a podniky fungovaly. Naopak, jely na dluh (spotřebovávaly to, co jsme tu měli), a koncem osmdesátých let už bylo jasné, že se to neudrží.
Tak hlavne exekuce by nemela byt vydelecna cinnost provozovana take s klidem zahranicni firmou. Tu by mel delat statni urednik podle pevne stanovenych pravidel.
To si nemyslím. Stát to nikdy neuměl, a institut exekutorů vznikl právě kvůli tomu. Podle mě je exekuce práce jako každá jiná. Exekutor smí nastoupit pouze ve dvou chvílích: 1) po pravomocném rozsudku, 2) pokud dlužník uzná dluh a podepíše doložku přímé vykonatelnosti. Tedy, žádný dlužník nedojde pod exekuci, aniž by o tom moc dobře nevěděl.
Cilem exekuce casto neni ziskani dluzne castky veriteli, protoze ten na ni kolikrat rezignoval a za zlomek ceny prodal
nejake mafii.
Takze nevim, kterym veritelum ti soudruzi pomohli, ale urcite pomohli sobe.
Na prodeji dluhu nevidím nic špatného. Je to stejné, jako prodat nějakou ceninu nebo třeba akcii. Ve skutečnosti, velké společnosti zavedly poměrně vychytané systémy soft collection, a prodávají jen dluhy, které už jsou těžko vymahatelné. Pak je jasné, že takové portfolio dluhů, pokud se skládá z rizikových dluhů, je jako celek prodáno za zlomek ceny. Ale zde platí zákon nabídky a poptávky, a myslím, že nám oběma je prd do toho, za kolik někdo prodá dluhy.
Take v CR kdysi byvalo dobrym zvykem neupozornit lidi na dluzne castky a periodicky k nim prihazovat pokuty a kdyz to nalezlo treba ze 400 Kc na 20000, tak najednou prisel doporuceny dopis. Tohle delala treba Vseobecna pojistovna, ale urcite nejen ona. Nevim, jestli si to jeste muzou dovolit, doufam, ze jim na tuhle zlodejnu nekdo slapl. To byly takove prvni vlastovky, po kterych nasledovala exekucni inkvizice. Rekl bych, ze soudruh zakonodarce jaksi opomnel specifikovat zpusob, jakym ma byt dluh vymahan a nekdo toho kreativne zneuzil.
Požadovat po lidech přeci můžete cokoliv. Je na tom druhém, aby se ozval a řekl, že neuznává část vymáhaných peněz. Zcela běžně to dělají inkasní společnosti (vymahači dluhů), že přihazují smluvní pokuty. Dlužník, když se ohradí, tak to po něm nechtějí. Když se neohradí, dává jim peníze dobrovolně.
Proc jen datove schranky? Kazdy ma rodne cislo, tak nevim, proc by nemohli overit na registru obyvatelstva, kde je dotycny hlaseny a na tu adresu poslat doporuceny dopis.
Varianta 1 - podepsání doložky přímé vykonatelnosti:
1. Věřitel (nebo firma, kterou pověří) Vás kontaktuje, dohodnou si schůzku.
2. Na schůzce je Vám nabídnut splátkový kalendář, ale s podmínkou uznání dluhu a podepsání doložky přímé vykonatelnosti.
3. Pokud jste trochu chytrý (což dlužníci ne vždy bývají), oni s Vámi rádi podepíší i jen to uznání dluhu (prodlouží se tím promlčení na 10 let), a na doložce přímé vykonatelnosti netrvají.
4. Pokud podepíšete doložku přímé vykonatelnosti a nesplácíte, mohou se přímo obrátit na exekutora.
Pokud nemají podepsanou doložku přímé vykonatelnosti, jsou fáze:
1. Vymáhání (collection). To je čistě smluvní proces, a věřitel Vás kontaktuje na adresách uvedených ve smlouvě. Věřitel (firma) nemá přístup do registru obyvatel, takže víc udělat nemůže.
2. Na adresu uvedenou ve smlouvě Vám musí odejít předžalobní výzva podle § 142a OSŘ.
3. Po uplynutí přiměřené doby (zákon ji nestanovuje, ale bývá aspoň 14 dní) podává věřitel na soud návrh na vydání platebního rozkazu.
4. Soud ověří, jestli návrh obsahuje všechny náležitosti, a pokud ano, vydá platební rozkaz. Soud se v této fázi nezabývá, jestli je pohledávka oprávněná.
5. Platební rozkaz Vám odejde od soudu na adresu trvalého pobytu + do datové schránky, pokud ji máte.
6. Pokud podáte proti platebnímu rozkazu odpor, soud nařídí jednání soudu, kde se bude projednávat oprávněnost dluhu (a další skutečnosti).
7. Pokud odpor nepodáte, tak se z platebního rozkazu stane pravomocný rozsudek.
8. Pravomocný rozsudek Vám odejde na adresu trvalého pobytu + do datovky.
9. Teprve v tento okamžik může přijít exekuce.
Tedy ani v jednom případě nemůže přijít exekuce, aniž by o tom dlužník věděl.
Kromě těch, co nepřebírají žádnou poštu, je nejčastější, že lidé se přestěhují, a nedají druhé smluvní straně vědět novou adresu. Ta nemá, jak si ji zjistit - takže se to lidí dozvědí až od soudu, ale už včetně právních nákladů. Ty ale nebývají nijak likvidační, bavíme se o 1500 - 8000 Kč.
Opravdové dardy přicházejí až následně, když ani po rozsudku nezaplatí, a exekutor začne konat.
Ted jde o to, jestli nekomunikuje nebo mu nekdo strategicky opomnel sdelit existenci dluhu prokazatelnym zpusobem, napriklad zaslanim doporuceneho dopisu.
To nemůže nastat, viz výše. Bez dlužníkem podepsané doložky přímé vykonatelnosti, nebo pravomocného rozsudku nemůže exekutor začít pracovat.
281 Odpovědí
50152 Zhlédnutí