Jíst pravidelně po troškách. Tělo pak nemá takový sklon budovat si zásoby na horší časy.
Fyzická zátěž je výborný ventil na adrenalin generovaný stresem.
Jeden čas jsem se stravoval po hospodách. Nehorší byly "komerční zaměstnanecké jídelny" dvou slavných velkofirem... nebudu jmenovat. To pak žaludek už dost protestoval, mám pocit že jeden čas to hraničilo s gastritidou - v kombinaci s tím stresem. Pak jsem prodělal infekční mononukleózu, to je taková jaterní nemoc... a musel jsem si nějakou dobu vařit jídlo sám, poměrně dietní, a do práce si ho nosit ssebou. Ty žaludeční problémy zmizely jak mávnutím kouzelného proutku. Taky jsem zjistil, že balená voda v PET flaškách (i ta nejlepší, téměř kojenecká) možná není to pravé oříškové. O ovocných šťávách se říká, že kazí zuby, ale pokud máte kvalitní kohoutkovou vodu, tak se mi osvědčilo kápnout do ní trochu sirupu (nejkvalitnější co jde sehnat má okolo 20% ovocné složky, hledejte v německých sámoškách) a je to pocitově výrazně lepší pití pro trvalý provoz, než neperlivá Aquila nebo Rajec. Sirup podle mého vytlačí z vody zbytky chlóru, které jinak nedělají dobře vnitřní mikroflóře.
A pokud se týče kompenzace bolavých zad (křížové a krční obratle): zajímavým sportem jsou kolečkové lyže (běžky). Nehuntuje to otřesy kotníky a páteř, ten pohyb konkrétně v kříži je spíš kývavý do stran, při záběrech pažemi se zároveň posilují svaly kolem páteře v křížové oblasti i na vnitřní straně (takových sportů mnoho není) - a vůbec je na tom hezké, že na rozdíl od běhu, kola nebo bruslí namáháte výrazně taky vršek těla. Je jenom na Vás, jestli dřete víc nohama, nebo se naschvál snažíte utáhnout co nejvíc rukama soupaž.
Docela dlouho jsem to študoval teoreticky :-) a nakonec jsem utratil jakousi sumu za kolečka firmy Skike, průměr tuším 12,5 cm (nejednalo se o ten nejdražší model s volnou patou) a na obou lyžích je brzda aktivovaná záklonem. Stačí na to trochu slušný asfalt, není potřeba hlaďounká cyklostezka (tam byste beztak umlátil ostatní hůlkama), nejlíp skoro na rovině - optimální místo je asfaltka se zákazem vjezdu někde mezi brownfieldy na periferii. Zákaz vjezdu proto, aby tam nebyl provoz. (Jednak mě nic nepřejede, jednak mi tolik nevadí, že na tom stojím jak chromá kachna.) Neupínal bych se na představu, že budete brázdit krajinou - ono to jednak moc nejede, jednak mezi auty asi není o co stát. Stačí pár set metrů trochu zachovalého asfaltu a mydlit ho třeba hodinu tam a zpátky, aspoň jednou týdně (lépe 2x-3x). Pokud jste už někdy stál na bruslích a třeba trochu běžkujete, neměl by to být problém. Chce to každopádně helmu a chrániče, a pokud se k tomu dostanete až za šera, tak taky osvětlení (být viděn) - ale potmě moc jezdit nejde, výmoly splývají s vozovkou :-) Myslím že jsem nevybral špatně - inline brusle jsou mnohem víc na nohy a zadek, a kolečkové běžky s malými kolečky potřebují hodně hladký povrch (na kterém zas např. tolik nedrží hroty hůlek). I při dětech je mnohem lepší šance kdykoli zdrhnout na chvíli na kolečka, než čekat na těch pár víkendů v zimě, kdy se dá vyrazit na běžky (a to mám Krušné hory 15 minut autem).
Kolo s odpruženou zadní vidlí je taky docela v pohodě, ale přece jenom záda dostávají trochu víc zabrat (jednostranně) a taky už na něm víc cítím dlaně/karpály než zamlada.