Takže jsme se shodli na tom, že i v objektových jazycích lze programovat funkcionálně.
Jistě. I v assembleru. A BASICu. Nenapadlo by mě, že by o tom mohl někdo pochybovat.
Nemám tedy důvod přecházet na nějaký funkcionální jazyk, neboť by pro mne nepředstavoval žádnou přidanou hodnotu.
To z předchozího neplyne.
Konzervu můžu otevírat šroubovákem. Nemám tedy důvod přecházet na otvírák. Q.E.D.
Konktrétně jde o to, že funkcionální jazyk typicky nějaké vlastnosti
vynucuje. Tj. jsi nějak omezen, něco nemůžeš. A pokud něco nemůžeš, máš nějakou informaci o tom, že se něco z principu nemůže stát a tedy že neco platí. Čili zkráceně: v důsledku omezení máš víc informací, víc jistoty.
Pokud programuješ FP stylem v jazyce, který žádné FP vlastnosti nevynucuje, žádnou jistotu nemáš. Máš jenom starou dobrou nejistotu.
Už jsem to tady psal víckrát: Erlang vynucuje imutabilní data => máš jistotu, že jakékoliv odkazy (reference) v jakékoliv datové struktuře vedou jenom směrem "dozadu" (ke starším datům) a i od nich dál jenom stejným směrem. Pokud máš imutabilní objekt v jiném jazyce, může obsahovat odkaz na mutabilní data => jistotu nemáš.