podstata je, ze jde o konzolovou aplikaci, ktera kdyz ma prepinac -p, tak se pouzije nejakej connection string. kdyz se nezada prepinac, tak je pouzitej nejakej default connection string.
Zde jsi popsal pravidla pro nastaveni connection stringu. Zatímco tvůj kód:
Ja mam default connectionstring jeste pred podminkou.
Takže tvůj algoritmus je jiný. Při čtení kódu si musím pamatovat, že na začátku už je nastavený default, takže princip je opačný, než jsi to sám vyjádřil vlastními slovy.
Osobně bych to dal do funkce třeba determineConnectionString() a při zjištění connection stringu bych jej rovnou vracel returnem. Ale někdo má rád v metodě jenom jeden return, proč ne.
jine prepinace tam nebudou.
Tipnul bych si, že časem budou. Je to tak snad vždycky.
Jenom pár drobností mimo dotaz:
* Váš systém na správu zdrojáků nepodporuje blame, kde bys rovnou viděl, kdo změnil příslušný kód?
* Pokud je connstr1 klíč k defaultnímu a connstr2 klíč k nějakému speciálnímu connection stringu, proč se klíče nejmenují rovnou "defaultconnstr" a třeba "customconnstr"? Čísla 1 a 2 nemají žádný význam, narozdíl od konkrétního názvu. Zdá se to jako blbost, ale správné významové pojmenování je úplně zásadní a ušetří spoustu chyb.