Jak by uvědomělý člověk poznal, co je třeba zrovna teď udělat, aby se nedělalo něco zbytečně a nebo se toho neudělalo příliš? To je otázka, kterou žádný socialismus nikdy úspěšně nevyřešil.
To se dá dosáhnout řízeným sledováním a plánováním. Je to jenom technicky řešitelný problém. Bylo by prúběžně sledováno, co dochází a to by se prúběžně doplňovalo. Ten spomínaný nedostatek toaletního papíru byl díky dvěma věcem. Za prvé, vyhořela fabrika, která jej v Čskoslovensku vyráběla v situaci obchodní a politické izolovanosti, kdy se dalo dovážet jenom omezené množství a lidí, kteří ze strachu, že ho bude nedostatek, kupovali toaleťák aj po 50 ks najednou. Zažil jsem to osobně. Potom to vyústilo do komických situací, kdy někdo měl problém sehnat a jiný se v tom topil. Je to zase o uvědomělosti lidí. Pokud by kupovali jenom tolik, co před krizí, bylo by ho dost.
Technicky řešitelný problém to není, protože je to NP problém, tedy u něj snadno lze ověřit, že dané řešení nevyhovuje, "nemožné" je na jeden pokus vybrat správné řešení. Je řešitelný ale heuristickým algoritmem, jakým je například trh. Rozhodně ne plánováním, plánování je právě víra v to, že jedním pokusem naleznete správné řešení - plán, a to by vyžadovalo znát budoucnost do všech detailů, tedy být vševědoucí jako Bůh.
Plánuje se ne proto, aby se nalezlo optimální řešení, ale by se plánem omezily možnosti zúčastněných, v praxi to pak vede na neoptimální řešení, které vede na rychlé vyčerpání zdrojů a nedostatek toaletního papíru, protože vznikne toaletně papírová panika, která se nakonec vždy přerodí v toaletně papírovou krizi.
Dnes v Číně na veřejných toaletách předtím, než vám vydají toaletní papír, si vás vyfotografují, abyste neměl možnost ho fasovat vícekrát :-)))