Godel například pomocí matematického důkazu existenci Boha dokázal. Viz zde http://petr.olmer.cz/vyuka/logika/buh.pdf
Důkaz boha v PDF? Cože? To je ale cypovina.
V tom PDFku jsou jenom samé blbosti. Celý ten "důkaz" padá už na samém začátku, protože vyžaduje existenci "dobra". Nic jako "dobro" neexistuje, protože co je dobré pro někoho, může být špatné pro někoho jiného.
Abych odpověděl na úvodní otázku, ano, je to normální, naše technicky vyspělá civilizace stojí na pohádkách a mýtech. Všechny civilizace na nich stojí, protože dokud nejsou technicky vyspělé, jsou právě pohádky a mýty to jediné co lidi mají. Do značné míry taky mají "věřící" evoluční výhodu, jsou pospolitější, vzájemně se brání a dělí o zdroje, déle přežijí a více se rozmnoží, a předají právě tyhle "věřící geny" dalším generacím.
Naše technicky vyspělá civilizace je na úrovni podobné té dnešní teprv pár desítek let, tedy teprve jednotky generací. Bude ještě pár generací trvat, než se všech těch mýtů a pověr zbavíme.
No každá matematická teorie vychází z axiomů a v realitě neexistuje ani kružnice, když platí kvantová teorie. Takže každý popis fyzikální reality je závislý na těch axiomech, protože je modelován matematikou. Z nějakých axiomů tedy vychází i váš nadhled. Například z toho, že fyzikální zákony se v čase nemění. Pokud by tento předpoklad neplatil, zázraky jakékoliv, by byly možné, prostě na tu chvíli by platily jiné fyzikální zákony. Odtud už není daleko k představě, že existuje síla, která je, tedy ty fyzikální zákony, může vypínat a zapínat. Když má člověk vlastní vědomí a je to jen shluk bílkovin, což sám na sobě zakoušíte, mohla by mít mít vlastní vědomí i ta hypotetická síla. To už pak tak nepředstavitelné není, že.
Jinak Godel ten důkaz vytvořil pro svou matku, ne pro matematiky, aby se nebála, že věda je něco špatného a zavrženíhodného, že ji nemusí brát víru v Boha :-)
Navíc představa, že svět je dokonale popsatelný vědou a tedy deterministický není příliš lákavá, protože vás zbavuje vlastní vůle a jste na tom stejně, jako postavy, které vidíte ve filmech, jejichž jednání je předem dané a samy ho o své vůli změnit nemohou, i když by ho prožívat mohly, kdyby to nebyl film, ale simulace s implementovanými emocemi postav.