Ono není až tak velké neštěstí, když je kolega neschopný, ale ví, že je neschopný, chce se něčemu přiučit a do toho, čemu ještě nerozumí, nešťourá.
Horší je, když si myslí, že danému problému taky rozumí a třeba z titulu své funkce do problému zasahuje.
Nejsem programátor. Po škole jsem nastoupil do vývoje v jedné Tesle, měl jsem štěstí, že tam byli mladí schopní kluci i na pozicích nižších vedoucích, já jsem jim mohl koukat přes rameno a hodně jsem se tam naučil. Když po plyšáku Tesly šly pod kytky, uchytil jsem se v konstrukci jedné firmy se strojírenským zaměřením co své výrobky chtěly zdokonalit nějakou elektronikou. Dokud tomu nikdo jiný nerozuměl, šlo to. Když jsem se rozhlédl, konstatoval jsem, že pro vlastní vývoj a výrobu elektroniky ta firma nemá předpoklady, našel jsem firmu co se vývoje a výroby úspěšně zhostila. Pak bylo potřeba vyvíjet další zařízení a to už se mnozí začali domnívat, že tomu taky rozumějí a začali se mi do toho plést.
Tak třeba dávám do placu historku: Koketovali jsme s jednou elektronickou firmou, dostali jsme vzorek na vyzkoušení, měl jsem k tomu připomínku, považoval jsem ji za dost závažnou a chtěl jsem ji projednat s řešiteli, až se u nás objeví. Když se objevili, vzali si je do parády naši moudří a řešili s nimi důležitý problém, jak velká písmenka mají být na desce plošného spoje, Já jsem okouněl kolem a když jsem viděl, že na mou připomínku se nedostane, tak jsem si řekl, že s takovým přístupem se to do výroby nedostane a vy$ral jsem se na to. A taky že se to do výroby nedostalo.
Těm co si myslí, že rozumějí elektronice: Mezi tím, když si někdo ubastlí automatický splachovač do kadibudky na své chalupě a když zavádí do hromadné výroby elektroniku co se dostane k zákazníkům, třeba i zahraničním, je dost velký rozdíl.
125 Odpovědí
67832 Zhlédnutí