Ale jisteze koukaji. Jsou lidi, co koukaji uplne na vsechno, pokud je to v televizi, dokonce treba i na Zemana. Ale poloz si otazku, jestli tato kvalitni produkce projde sitem casu.
Ale to je přesně to, o čem mluvim. Že dříve bylo braku také hafo (byť samozřejmě se trochu mění móda a žánrové zaměření braku), jen neprošel sítem času. Že to není tak, že by dnes se psala hloupější literatura, než dříve. Že už jsi zapomněl, kde debata začala?
Vyjimkou jsou pohadky moderni, u kterych je autor znamy, ale jsou obvykle tak nudne a primitivni, zapsane slovni zasobou pro blbecky, za ktere novodobi autori deti povazuji, ze se nedaji cist.
Největší rozdíl mezi starejma a novejma pohádkama a obecně literaturou je v tom, že u staré už brak byl vytříděn. Jinak na tom stará literatura byla podobně. V určitém období i hůře, protože zatímco dnes se pro "blbečky" točí televizní pohádky, před sto lety byla kniha "lidovou zábavou" a podle toho i kvalita "mainstreamové" literatury vypadala.
Je teda určitej posun k horšímu co se týká vnímání "umělecké hodnoty" a krásy (dnes je často pocit, že stačí, aby umění šokovalo, nebo naopak že nemusí nic vyjadřovat, že si tam má každej najít "to svoje" - viz umělecké instalace typu židle v místnosti), ale např. dadaismus, kterej s takovym přístupem začal je už poměrně stará věc a rozumný umělci jsou už dnes (a dřív byly zas jiný vouchylky).
264 Odpovědí
54743 Zhlédnutí