Při každé komunikaci IPv4 – IPv6 nebo neveřejná IPv4 – IPv4 se musí někde udělat překlad. V případě neveřejné IPv4 adresy ten překlad musí dělat vždy váš ISP, v ostatních případech to může být váš ISP, ISP „na druhé straně“ (pak ta komunikace jde „přímou cestou“ podobně, jako kdyby tam žádný překlad nebyl), a nebo může překlad dělat třetí subjekt (ke kterému se připojíte tunelem).
Zatím veškeré připojení k internetu pro koncové zákazníky – spotřebitele znamená, že můžete komunikovat přes IPv4. V ČR je to tak, že vám ISP dá buď veřejnou IPv4 adresu, nebo neveřejnou a tu pak NATuje na veřejnou. V USA někteří mobilní operátoři přidělují jen IPv6 adresy, ale pak sami poskytují překlad NAT64, takže se stále (transparentně) připojíte i do IPv4 světa. Pro profesionální koncové zákazníky už tohle neplatí, někteří poskytovatelé levných VPS (virtuální servery) už v základní ceně nabízejí jenom IPv6 a za IPv4 adresu si musíte připlatit. Ale není to proto, že by předpokládali, že nějaký veřejný server bude dostupný jen po IPv6 (na to je ještě brzy), ale daný virtuální server nemusí být veřejný, můžete ho použít třeba jenom pro zálohování nebo výpočty – připojujte se tedy k němu jenom vy, a poskytovatel předpokládá, že rád ušetříte za IPv4 adresu a zařídíte si, abyste k němu mohl přistupovat přes IPv6.
Neveřejné IPv6 adresy mají běžně počítače v síti (pro komunikaci v rámci sítě), ale zároveň vedle toho mají i veřejné. Je sice možné dělat i v IPv6 NAT z neveřejných IPv6 adres na veřejné, ale to je jen takový pohrobek IPv4 pro správce, kteří si bez NATu nemusí představit život – jinak vždy existuje lepší řešení bez NATu.
ISP podporující IPv6 by vám měl přidělit blok veřejných IPv6 adres – buď bude vašim zařízením přidělovat sám IPv6 adresy z určitého rozsahu, nebo může celý blok přidělit vašemu routeru a ten je pak bude přidělovat dál koncovým zařízením ve vaší síti.