Jenom lehce doplním, co zatím zaznělo...
Je to ok, nevadí to něčemu?
V BSD světě se tomuhle způsobu říká "dangerously dedicated disk", pod tímhle termínem bys to případně vygoogloval.
Nevadí to v tom smyslu, že by něco přímo na Linuxu nefungovalo, protože unixové systémy pracují prostě s libovolným obecným "úložištěm" ("blokovým zařízením") a nezajímá je, co to je - může to být ledasco. Nevím, jak je na tom současný Linux, ale v BSD si třeba můžeš dělat partitiony v partitionách libovolně hluboko zanořeně - prostě disk poskytuje nějaké "úložiště", v něm uděláš partitiony, tím dostaneš dalších několik "úložišť", na nich opět uděláš partitiony atd. atd.
Nicméně cos udělal vadí proto (kromě toho, co už zmínili kolegové), že to výrazně zvyšuje šanci, že náhodou/omylem přijdeš o data. V tom místě, kde je normálně nějaká ta tabulka rozdělení disku, máš teď data a je docela vysoká šance, že nějaký nástroj, nebo jiný OS, nazná, že to je neplatná tabulka rozdělení a pokusí se ji nějak "opravit". Čímž dost pravděpodobně přijdeš o FS a tím dost možná o všechna data na něm.
Resumé: dokud můžeš, změň to na normální rozdělení disku. "Dangerously dedicated" má smysl používat jenom v případech, kdy opravdu víš, co děláš, a máš k tomu zatraceně dobrý důvod (což je málo kdy, prakticky nikdy a rozhodně ne ve tvém případě).
No pořádně ani nevim. Myslel jsem, že GPT je vyspělejší,
A myslel sis to správně. MBR je dinosaurus z doby, kdy nikoho nenapadlo, že by na "IBM PC" někdo chtěl třeba provozovat víc operačních systémů apod. GPT nemá archaická omezení a pokud nemáš pádný důvod ho nepoužít, tak ho použij.
Jedna z hlavních výhod je možnost neomezeného počtu partišen, což se dá suprově použít třeba na to, že si uděláš maličkou partitionu, která obsahuje jenom bootloader (bez jakéhokoli FS - prostě bootloader byte po bytu zapsaný na té partitioně) a díky tomu pak můžeš bootovat báječně elegantně bez hnusáren typu ramdisk (Linux bohužel tohle AFAIK dostatečně elegantně nevyužívá). Q.E.D.