Tou zvráceností jsem myslel
To je úplně jedno, cos tím myslel. Bavíme se o tom, podle čeho se v konečné instanci řídí naše morálka. A tvoje morálka se v konečné instanci řídí podle toho, co cítíš jako správné. Jinak bys vůbec nemohl připustit možnost, že by po tobě Bůh mohl chtít něco zvráceného, protože kdyby pro tebe skutečně Bůh byl konečným měřítkem morálnosti, pak by jeho chtění určovalo, co je morální a co ne a tedy COKOLI by chtěl by bylo "morální" Z DEFINICE - nezávisle na tvém pocitu.
No, hezký. A kde jsi v tomhle ve sporu s tím, co jsem říkal já?
Člověk, který se rozhoduje podle svého svědomí si neuvědomuje skutečnost, že jeho svědomí není neomylné.
Omyl VŮČI ČEMU?
Rozlišení na omyl/ne-omyl vyžaduje nějaké vyšší měřítko. Pokud takové není, čili morálka je DEFINOVÁNA nějakým procesem/subjektem X, tak otázka po omylnosti X prostě nedává smysl.
Aha. Snad, že chápu.
U mě tvá argumentace končí tím, že já věřím, že nějaké vyšší měřítko. Respektive vidím, že k němu lidé inklinují.
Takže to, co je v tom svědomí, je jakože od výroby. Také jsou to věci, které jsou logické (nezabiješ, nepokradeš, nescizoložíš) a vycházejí z přírodních zákonů které ovlivňují společnost.
No, pokud ty si myslíš, že žádní vyšší měřítko neexistuje, tak by mě zajímalo jak jsi k takovému závěru došel.
Těžko se např. můžu mýlit v otázce, jestli mi chutná vanilková zmrzlina, protože já DEFINUJU, jestli mi chutná nebo ne.
To je úplně jiný příběh. To, zda mi chutná nebo nechutná zmrzlina nesouvisí (i když by samozřejmě v dost přitažené formě mohlo) s tím, co je správné a co ne.
To je otázka osobního vkusu. Ten sice může zrcadlit vnitřní úroveň člověka, ale většinou to nevybočuje ze soukromé oblasti.
Ale stejně konečnou instancí obvykle JE subjektivní svědomí/pocit/intuice, i když třeba někdo (jako ty) nakrásně tvrdí, že ne.
Přijde mi, že jsme se do toho zamotali.
1. Existují univerzální pravidla hry. Ty vytvořil Bůh, nebo prostě vznikli - to asi neřešíme.
2. Tyto pravidla můžeme poznat, přijmout od autority, nebo cokoliv. Do určité míry, nebo zcela, to není podstatné.
3. Tyto pravidla nám svědomí napovídá (zřejmě), ale také to svědomí může být poškozené.
4. Pokud budeme jednat v souladu s pravidly, bude se nám dařit dobře. Pokud budem jednat v rozporu, budem na to doplácet.
5. Svědomím se člověk řídí to jako ok. Ale nemůže být svědomí zdrojem těch měřítek, protože se dá rozbít.
Je jasná má představa?
178 Odpovědí
73739 Zhlédnutí