Jako každý nástroj se i tento dá využít a zneužít. Velmi dlouho jsem jej v korporátním prostředí považoval na nástroj pomsty HR oddělení. Poté jsem se ale sám ocitl v roli nadřízeného a zjistil jsem, že je to nástroj užitečný. Ovšem musí se správně uchopit.
Ve vašem případě je uchopen špatně na obou koncích. Váš teamleader velmi pravděpodobně celý proces dodržuje pouze proto, aby si mohl odškrtnout splněný úkol, který mu korporát nařizuje. Vy zase lžete o tom, co je pro vás důležité a celá situace vede k tomu, že vy jste frustrovaný a váš teamleader vůbec netuší, že jste jednou nohou na odchodu. Celé to také vypovídá o nevšímavosti a nedostatku empatice vašeho teamledera, který nejspíš ani netuší, že je něco špatně. To povede k trvalému rozkladu vztahů.
Dle mého názoru by se tyto "1:1" setkání měla zakládat na naprosté důvěře a neměla by se brát osobně (ano i ostrá výměna názorů může být prospěšná). Představuji si, že vy sdělíte teamleaderovi, že vaším hlavním cílem je vyvážený poměr "práce/osobní život" (work-life balance) a on vám zkusí (pokud je to v jeho silách) vyjít natolik vstříc, aby jste byl spokojený. V důsledku toho se budete citít v práci lépe, možná více uvelněně a vaše "shrábnout prachy a vypadnout" se změní na "mám čas na děti/rodinu/koníčky a odpočinu si, nevyhořím a jsem rád, že mám práci, kde mě respektují". To povede k lepšímu (netoxickému) pracovnímu prostředí.
V loňském roce jsem "1:1" jednání vynechal a kolegové sami letos přišli s tím, kdy budou. Ano jsme malá firma, ale i tak si všech vážím a naslouchám jim (snažím se).