Duše je podle mě definovaná pouze v kontextu - věřím, tedy jsem. Vědomí nerovná se duše. To čemu se říká duše je jenom primitivní (ve smyslu vymyšlený v pravěku) konstrukt použitý k vysvětlení vlastního bytí a uvědomění si sebe sama. Pomáhá to hlavně zmenšit strach nebo smířit se se smrtí. A samozřejmě je to (zne)užito k ovládání věřících.
Také by mě zajímalo, co je to ta duše. Vyjdu z definice, že je nesmrtelná, přesněji že existuje i po smrti a rozkladu těla. Jestliže všechny naše vzpomínky a zkušenosti jsou uloženy v těle, potom po smrti toto všechno zmizí. Zůstanou jen "obtisky", záznamy mimo tělo. Jak se potom duše, osvobozená od těla potká s jinými dušemi? Co v té duši zbude? Lze si duši představit jako nějaký identifikátor či ukazatel, plující mimo čas a prostor, který se může podívat na libovolné místo v dějinách a tam zjistit, co potřebuje? Ale kde vezme tu vazbu na ostatní duše? Třeba příbuzné, přátele? Jak je pozná? Co je s dušemi před narozením těla? Čekají v nějakém zásobníku duší nebo vzniknou s novou DNA?
Abychom se z toho nezbláznili, můžeme to popřít jako nesmysl nebo to můžeme zabalit do černé krabičky "TAJEMSTVÍ" a dál to nezkoumat :-)
Možná by zachránilo některé matematiky před šílenstvím, kdyby si do škatulky "TAJEMSTVÍ" zavřeli nekonečno a nezkoušeli ho pitvat nebo ho popřeli jako abstraktní nesmysl, který v reálném světě neexistuje :-)
To jsou opravdu zajímavé otázky. Odpovídat na ně nelze s pomocí slova "vím", ale s pomocí slova "věřím".
Když vyjdu z toho, že duše je nemateriální a má sídlo v živém těle, které je materiální, pak tam musí existovat nějaké spojení mezi tělem a duší. Jestliže tělo vnímá podněty z reality kolem sebe, pak tyto podněty může předat nemateriální duši.
Jestliže jsou podněty nemateriální, například ve formě informací, mohou se skrze tělo (nosič) dostat i do nemateriální duše, která je uchovává. Věřím, že do duše jsou nahrávány všechny naše vjemy jako na harddisk. Vzpomenuli se na vyprávění lidí, kteří zažili klinickou smrt, tak hovořili o tom, že se jim promítl celý jejich život.
Můžu se zeptat otázku, jak se to všechno do té duše vejde? Jestliže je duše nemateriální, tedy nehmotná, pak nemá žádné atomy, ani subatomární částice, prostě nic, co by bylo nosičem oněch vzpomínek, myšlenek (informací). Sama duše by pak mohla být přímo těmi informacemi, vzpomínkami, myšlenkami atd., a tak by nepotřebovala nijaké nosiče.
Jistě, zde se dá hodně pochybovat o tom, že se to tam všechno opravdu vejde. Dnešní astrofyzici věří na černé díry, kam se vejde ohromné množství hmoty. Proč by duše nemohla být "černou dírou" pro informace. Tento příměr je sice dost zavádějící, ale je určen pro ty, kdo nechápou, že i ohromné množství informací se vejde do maličké duše.
Po smrti se duše oddělí od těla. Již nevnímá realitu kolem sebe prostřednictvím těla, ale je možné, že ji vnímá přímo. Opět vzpomenu lidi, kteří prožili klinickou smrt. Vyprávěli o tom, že se jakoby vznášeli v prostoru, kde viděli své tělo a doktory, kterak se snaží tělo opět oživit. Přitom si ti lidé pamatovali, co přitom doktoři říkali.
Když duše opustí tělo, opustí pouze zprostředkovatele (nosič) informací. Pozůstalé informace, které zůstaly v mrtvém těle "zmizí". Ale duše již všechny ty informace má a bere si je s sebou tam, kde jsou ostatní duše. A protože má celý život v sobě (teoreticky ona je ten život, ty vzpomínky, ty myšlenky), pak pozná všechny, které v životě potkala, když byla ještě v těle.
Odkud se duše berou? Jak vznikají? Jak se dostanou do těla? To již jsou dost pokročilé otázky. Stejně jako je například otázka tato:
Člověk vznikl z jediné buňky. To je sice trochu nepřesné, neboť na to jsou dva - vajíčko a spermie - ale budiž. Uvažme první buňku těla, která se rozdělí na dvě, pak na čtyři, atd. Za života těla mnoho buněk odumře a nové vznikají. A otázka zní...
Přežije první buňka (vajíčko) celý život člověka, nebo také jednou během života odumře, zatímco ostatní zůstanou?
236 Odpovědí
69083 Zhlédnutí