Jste připraveni na život offline?

[balkovic]

Nechcem rýpať, ale dokazuje sa existencia. Neexistencia je default. 
Pokračujte v tejto múdrej debate, ktorú sa mi nechce kvôli svojmu dobru čítať celú.

To samozřejmě není pravda, dokazuje se, co je možné dokázat a v matematice se běžně dokazuje neexistence řešení, která rozhodně není by default. Ale neexistenci boha dokázat nelze a přesvědčení o jeho neexistenci je víra totožná s přesvědčením o jeho existenci.

To je trochu iný druh neexistencie, než všeobecná neexistencia. To je neexistencia v rámci uzavretého formálneho systému, kde sú pravidlá také striktné, že nie je iná cesta. Nadprirodzené bytosti nebývajú súčasťou takýchto systémov a preto je dôkazné bremeno na existencii

Neexistence není dvojího druhu; neexistence je vždy totéž, liší se jen to, zda ji v daném systému lze, nebo nelze dokázat. V uzavřených formálních systémech, jako je matematika nebo logika, lze za přesně daných pravidel prokázat i neexistenci určitého objektu či řešení, zatímco u Boha nic takového nemáme, protože nejde o entitu definovanou uvnitř systému s pevnými axiomaty a rozhodovacími pravidly. Právě proto nelze neexistenci Boha dokázat, a z toho plyne, že kategorické přesvědčení „Bůh neexistuje“ není výsledkem důkazu, ale víry; v tomto ohledu je epistemicky na stejné úrovni jako kategorické přesvědčení „Bůh existuje“, protože obě tvrzení jdou nad rámec toho, co lze prokázat.

Napríklad ja existujem teraz na stoličke  a neexistujem v skrini, pritom by som si dovolil povedať, že všeobecne existujem.  Tam do hry vstupujú modality. Skromne tvrdím, že neexistencie nie sú rovnocenné, závisia od kontextu.  Problém s neexistenciou Boha je ten, že vždy, keď sa dostaneme do toho uzavretého systému, tak Boh zmizne.  A keď sa dostaneme k všeobecnej existencii, tam zasa sú výroky o Bohu ohybné ako hady a nejednoznačné, tj. nefalzifikovatelné.  Keď sa príjmu výroky o Bohu ako axiómy, sú zasa také všeobjímajúce a kontradiktórne, že výroky na základe axióm nedávajú zmysel.  "Boh neexistuje je úplne legitímny postoj, síce je to myšlienková skratka, ale podobné veci robíme bežne.

[Reklama]

[pruzkumbojem]

takze, cele tohle tema bylo "zivot offline = zivot po smrti"

[Karmelos]

Nechcem rýpať, ale dokazuje sa existencia. Neexistencia je default. 
Pokračujte v tejto múdrej debate, ktorú sa mi nechce kvôli svojmu dobru čítať celú.

To samozřejmě není pravda, dokazuje se, co je možné dokázat a v matematice se běžně dokazuje neexistence řešení, která rozhodně není by default. Ale neexistenci boha dokázat nelze a přesvědčení o jeho neexistenci je víra totožná s přesvědčením o jeho existenci.

To je trochu iný druh neexistencie, než všeobecná neexistencia. To je neexistencia v rámci uzavretého formálneho systému, kde sú pravidlá také striktné, že nie je iná cesta. Nadprirodzené bytosti nebývajú súčasťou takýchto systémov a preto je dôkazné bremeno na existencii

Neexistence není dvojího druhu; neexistence je vždy totéž, liší se jen to, zda ji v daném systému lze, nebo nelze dokázat. V uzavřených formálních systémech, jako je matematika nebo logika, lze za přesně daných pravidel prokázat i neexistenci určitého objektu či řešení, zatímco u Boha nic takového nemáme, protože nejde o entitu definovanou uvnitř systému s pevnými axiomaty a rozhodovacími pravidly. Právě proto nelze neexistenci Boha dokázat, a z toho plyne, že kategorické přesvědčení „Bůh neexistuje“ není výsledkem důkazu, ale víry; v tomto ohledu je epistemicky na stejné úrovni jako kategorické přesvědčení „Bůh existuje“, protože obě tvrzení jdou nad rámec toho, co lze prokázat.

Právě proto, že neexistenci nejde dokázat, je default neexistence. To není žádná víra, to je prostě holý fakt. Důkazní břemeno je na oponentovi -  pokud někdo oponuje existencí, je třeba dokázat tu. Když budu tvrdit, že nežijeme v simulaci, není potřeba nic dokazovat, protože to je holý fakt, default . Pokud někdo prohlásí, že žijeme v simulaci, je na něm, aby to dokázal. V obou případech je existence nebo neexistence závisí na obecném vnímání světa.   

V souvislosti s bohem se to zatím nikdy nepodařilo na žádné regulérní vědecké úrovni. Vše je jenom na úrovni náboženství, tedy konsensus lidí kteří tomu co dokazují věřit chtějí.

Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

[Karmelos]

takze, cele tohle tema bylo "zivot offline = zivot po smrti"

Podle mě pro tazatele a některé diskutující to je určitě přesně tak.

[ZAJDAN]

Jak zpívá znojemskej Závš
"bože bože bože, takového vola, by nepřijala ani, ta nejzvláštnější zvláštní škola"
offline = jsem bez práce, budu fachčit rukama
A kdo v soukromém životě neumí žít offline, je nemocnej.

[Reklama]

[novomente]

... Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Vidíš to. To jsi docela trefil. Dokonce jsem o tom napsal před lety třístránkový dokument. Kdo má zájem, může si ho stáhnout v příloze (PDF).

nm

[balkovic]

Nechcem rýpať, ale dokazuje sa existencia. Neexistencia je default. 
Pokračujte v tejto múdrej debate, ktorú sa mi nechce kvôli svojmu dobru čítať celú.

To samozřejmě není pravda, dokazuje se, co je možné dokázat a v matematice se běžně dokazuje neexistence řešení, která rozhodně není by default. Ale neexistenci boha dokázat nelze a přesvědčení o jeho neexistenci je víra totožná s přesvědčením o jeho existenci.

To je trochu iný druh neexistencie, než všeobecná neexistencia. To je neexistencia v rámci uzavretého formálneho systému, kde sú pravidlá také striktné, že nie je iná cesta. Nadprirodzené bytosti nebývajú súčasťou takýchto systémov a preto je dôkazné bremeno na existencii

Neexistence není dvojího druhu; neexistence je vždy totéž, liší se jen to, zda ji v daném systému lze, nebo nelze dokázat. V uzavřených formálních systémech, jako je matematika nebo logika, lze za přesně daných pravidel prokázat i neexistenci určitého objektu či řešení, zatímco u Boha nic takového nemáme, protože nejde o entitu definovanou uvnitř systému s pevnými axiomaty a rozhodovacími pravidly. Právě proto nelze neexistenci Boha dokázat, a z toho plyne, že kategorické přesvědčení „Bůh neexistuje“ není výsledkem důkazu, ale víry; v tomto ohledu je epistemicky na stejné úrovni jako kategorické přesvědčení „Bůh existuje“, protože obě tvrzení jdou nad rámec toho, co lze prokázat.

Právě proto, že neexistenci nejde dokázat, je default neexistence. To není žádná víra, to je prostě holý fakt. Důkazní břemeno je na oponentovi -  pokud někdo oponuje existencí, je třeba dokázat tu. Když budu tvrdit, že nežijeme v simulaci, není potřeba nic dokazovat, protože to je holý fakt, default . Pokud někdo prohlásí, že žijeme v simulaci, je na něm, aby to dokázal. V obou případech je existence nebo neexistence závisí na obecném vnímání světa.   

V souvislosti s bohem se to zatím nikdy nepodařilo na žádné regulérní vědecké úrovni. Vše je jenom na úrovni náboženství, tedy konsensus lidí kteří tomu co dokazují věřit chtějí.

Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

S tou vierou máme problém v slovanských jazykoch.  Anglofóni majú dve slová  "belief" - to je taká tá obyčajná empirická viera typu verím vlastným očiam, potom je "faith" ktorá je skôr idealistická a často metafyzická - napríklad verím v svetový mier.

[Karmelos]

... Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Vidíš to. To jsi docela trefil. Dokonce jsem o tom napsal před lety třístránkový dokument. Kdo má zájem, může si ho stáhnout v příloze (PDF).

Vídíš to, uvědom si, že člověk je jenom v podstatě bioelektrickochemickomechanický stroj, jehož centrum řízení a rozhodování je v mozku. Mozek člověka funguje velice podobně jako fungují nedávně vyvinuté AI LLM modely.
De facto na té nejnižší úrovni jenom reaguje, podle vrozených a naučených vzorců (paměti) na podněty. Na rozdíl od primitivnějších živočichů má člověk schopnost si vjemy z paměti určitým způsobem vyvolávat, a procházet, alternovat a zkoumat reakce a určitým způsobem modifikovat i svoje reakce na ně. To je to, čemu říkáme přemýšlení a učení.   

A abych se vrátil k té tvé přednášce, velice často tam používáš slovo láska. To zavání tautologií - protože onu "lásku" z nějakého důvodu adoruješ a stavíš naprosto iracionálně do nějakého významného postavení v myšlení člověka.

Ona "láska" je jenom projev působení nejnižších pudů - reakce mozku na určité podněty - typicky vůně, feromony, biologické hodiny, barva, tvar a pod.  Má mnoho úrovní - od lásky mezi matkou a dítětem, zamilování se na první pohled,  jednorázového úletu na firemním večírku až po visuální pocit (ne)sympatií k určitému subjektu (věci/barvě/člověku/etc.).

V kontextu náboženství je to jenom konstrukt k tomu, aby se ti ovečky bezdůvodně vzájemně nevybily. Kazatel hlásá lásku, ale ve vhodný nebo potřebný okamžik prohlásí někoho (něco) za nehodného lásky a zlo, a povolá před tím své ovečky na obranu.
To je klasický koncept vládnutí a využití masy k prosazení cílů.

[qelurg]

Nechcem rýpať, ale dokazuje sa existencia. Neexistencia je default. 
Pokračujte v tejto múdrej debate, ktorú sa mi nechce kvôli svojmu dobru čítať celú.

To samozřejmě není pravda, dokazuje se, co je možné dokázat a v matematice se běžně dokazuje neexistence řešení, která rozhodně není by default. Ale neexistenci boha dokázat nelze a přesvědčení o jeho neexistenci je víra totožná s přesvědčením o jeho existenci.

To je trochu iný druh neexistencie, než všeobecná neexistencia. To je neexistencia v rámci uzavretého formálneho systému, kde sú pravidlá také striktné, že nie je iná cesta. Nadprirodzené bytosti nebývajú súčasťou takýchto systémov a preto je dôkazné bremeno na existencii

Neexistence není dvojího druhu; neexistence je vždy totéž, liší se jen to, zda ji v daném systému lze, nebo nelze dokázat. V uzavřených formálních systémech, jako je matematika nebo logika, lze za přesně daných pravidel prokázat i neexistenci určitého objektu či řešení, zatímco u Boha nic takového nemáme, protože nejde o entitu definovanou uvnitř systému s pevnými axiomaty a rozhodovacími pravidly. Právě proto nelze neexistenci Boha dokázat, a z toho plyne, že kategorické přesvědčení „Bůh neexistuje“ není výsledkem důkazu, ale víry; v tomto ohledu je epistemicky na stejné úrovni jako kategorické přesvědčení „Bůh existuje“, protože obě tvrzení jdou nad rámec toho, co lze prokázat.

Právě proto, že neexistenci nejde dokázat, je default neexistence. To není žádná víra, to je prostě holý fakt. Důkazní břemeno je na oponentovi -  pokud někdo oponuje existencí, je třeba dokázat tu. Když budu tvrdit, že nežijeme v simulaci, není potřeba nic dokazovat, protože to je holý fakt, default . Pokud někdo prohlásí, že žijeme v simulaci, je na něm, aby to dokázal. V obou případech je existence nebo neexistence závisí na obecném vnímání světa.   

V souvislosti s bohem se to zatím nikdy nepodařilo na žádné regulérní vědecké úrovni. Vše je jenom na úrovni náboženství, tedy konsensus lidí kteří tomu co dokazují věřit chtějí.

Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Nikoliv. Default postoj je NEVÍM. Kdo je bez důkazu přesvědčen o ANO nebo NE, ten je věřící.

[qelurg]

... Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Vidíš to. To jsi docela trefil. Dokonce jsem o tom napsal před lety třístránkový dokument. Kdo má zájem, může si ho stáhnout v příloze (PDF).

nm

Přesně, rozdíl mezi teistou a ateistou je pouze ten, že ateista neví, že je také věřící.

[novomente]

... Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Vidíš to. To jsi docela trefil. Dokonce jsem o tom napsal před lety třístránkový dokument. Kdo má zájem, může si ho stáhnout v příloze (PDF).

Vídíš to, uvědom si, že člověk je jenom v podstatě bioelektrickochemickomechanický stroj, jehož centrum řízení a rozhodování je v mozku. Mozek člověka funguje velice podobně jako fungují nedávně vyvinuté AI LLM modely.
De facto na té nejnižší úrovni jenom reaguje, podle vrozených a naučených vzorců (paměti) na podněty. Na rozdíl od primitivnějších živočichů má člověk schopnost si vjemy z paměti určitým způsobem vyvolávat, a procházet, alternovat a zkoumat reakce a určitým způsobem modifikovat i svoje reakce na ně. To je to, čemu říkáme přemýšlení a učení.   

A abych se vrátil k té tvé přednášce, velice často tam používáš slovo láska. To zavání tautologií - protože onu "lásku" z nějakého důvodu adoruješ a stavíš naprosto iracionálně do nějakého významného postavení v myšlení člověka.

Ona "láska" je jenom projev působení nejnižších pudů - reakce mozku na určité podněty - typicky vůně, feromony, biologické hodiny, barva, tvar a pod.  Má mnoho úrovní - od lásky mezi matkou a dítětem, zamilování se na první pohled,  jednorázového úletu na firemním večírku až po visuální pocit (ne)sympatií k určitému subjektu (věci/barvě/člověku/etc.).

V kontextu náboženství je to jenom konstrukt k tomu, aby se ti ovečky bezdůvodně vzájemně nevybily. Kazatel hlásá lásku, ale ve vhodný nebo potřebný okamžik prohlásí někoho (něco) za nehodného lásky a zlo, a povolá před tím své ovečky na obranu.
To je klasický koncept vládnutí a využití masy k prosazení cílů.

V první větě hovoříš naprostou pravdu: člověk je jenom v podstatě bioelektrickochemickomechanický stroj. Ale jen do roviny, kdy mluvíme o fyzické podstatě těla. Mozek ovládá tělo. Není to tak dlouho, co jsem jednomu profesoru elektrotechniky na ČVUT řekl, že mozek je jen chytrá elektrárna. Profesor to tvrzení vzal a neměl proti tomu nijaké okamžité výhrady.

Pokud se ale dostaneme do roviny emocí, věz, že do dnešního dne se nenašlo centrum emocí. A to proto, že centrum emocí nesídlí v mozku, ale někde jinde.

Ale dám ti otázku. Představ si početí nového člověka. Spermie se spojí s vajíčkem, předá DNA (genetickou informaci) a pak se vajíčko začne dělit. Na 2 buňky, ty pak na 4 buňky, atd. Tělo se začne vyvíjet a s ním počátek mozku. Mozek je složen z buněk, které vznikly přeneseně z první buňky (vajíčka + spermie). A teď ta otázka.

Co myslíš, jaká prvotní myšlenka napadne prvotní mozek?

Prosím neber to jako chyták, nebo nějaký protiargument. Jen bych rád, abys nad tím zapřemýšlel, a vlastně aby nad tím zapřemýšleli i ostatní diskutující.

[🇺🇦 GPU]

Jak definuješ prvotní mozek? Jak definuješ myšlenku? Co organismy bez mozku, ty jsou něco méně nebo snad nejsou nic?

Tohle zase krásně ilustruje, že někteří lidé věří v nějakou hiearchii bytí, že zvíře je více než bakterie, že člověk je více než zvíře, a nad tím vším je ještě něco víc. A proč rovnou nevěříme v nějakého boha bohů, a jeho boha, protože ta hiearchie přece může být víceúrovňová. Jenže věřící lidí mají rádi jednoduché věci, a tak rádi končí bohem, protože vše ostatní už je moc složité a dalo by se do toho snadno zamotat.

[Karmelos]

Nechcem rýpať, ale dokazuje sa existencia. Neexistencia je default. 
Pokračujte v tejto múdrej debate, ktorú sa mi nechce kvôli svojmu dobru čítať celú.

To samozřejmě není pravda, dokazuje se, co je možné dokázat a v matematice se běžně dokazuje neexistence řešení, která rozhodně není by default. Ale neexistenci boha dokázat nelze a přesvědčení o jeho neexistenci je víra totožná s přesvědčením o jeho existenci.

To je trochu iný druh neexistencie, než všeobecná neexistencia. To je neexistencia v rámci uzavretého formálneho systému, kde sú pravidlá také striktné, že nie je iná cesta. Nadprirodzené bytosti nebývajú súčasťou takýchto systémov a preto je dôkazné bremeno na existencii

Neexistence není dvojího druhu; neexistence je vždy totéž, liší se jen to, zda ji v daném systému lze, nebo nelze dokázat. V uzavřených formálních systémech, jako je matematika nebo logika, lze za přesně daných pravidel prokázat i neexistenci určitého objektu či řešení, zatímco u Boha nic takového nemáme, protože nejde o entitu definovanou uvnitř systému s pevnými axiomaty a rozhodovacími pravidly. Právě proto nelze neexistenci Boha dokázat, a z toho plyne, že kategorické přesvědčení „Bůh neexistuje“ není výsledkem důkazu, ale víry; v tomto ohledu je epistemicky na stejné úrovni jako kategorické přesvědčení „Bůh existuje“, protože obě tvrzení jdou nad rámec toho, co lze prokázat.

Právě proto, že neexistenci nejde dokázat, je default neexistence. To není žádná víra, to je prostě holý fakt. Důkazní břemeno je na oponentovi -  pokud někdo oponuje existencí, je třeba dokázat tu. Když budu tvrdit, že nežijeme v simulaci, není potřeba nic dokazovat, protože to je holý fakt, default . Pokud někdo prohlásí, že žijeme v simulaci, je na něm, aby to dokázal. V obou případech je existence nebo neexistence závisí na obecném vnímání světa.   

V souvislosti s bohem se to zatím nikdy nepodařilo na žádné regulérní vědecké úrovni. Vše je jenom na úrovni náboženství, tedy konsensus lidí kteří tomu co dokazují věřit chtějí.

Nicméně, to že něco jako existence nebo neexistence je záležitostí víry je vlastně naprosto basální prohlášení. Protože v kontextu lidského vědomí je defacto naprosto všechno jenom otázkou víry.  Celá věda, veškeré uvažování je založené na víře, že to co vnímám, konám je realita. Asi tak.

Nikoliv. Default postoj je NEVÍM. Kdo je bez důkazu přesvědčen o ANO nebo NE, ten je věřící.

Nikoliv, ve své podstatě je věřící i ten kdo má onen důkaz, protože musí uvěřit, že ten důkaz je správný (pravý). Typicky máš tady lidi co věří, že lidi byli na měsíci, protože v ruce mají kámen z toho měsíce. A jsou tady lidi co nevěří, že lidi byli na měsíci a ti zase věří, že to je všecko, i ten kámen, jenom podvrh :-)

[Karmelos]

V první větě hovoříš naprostou pravdu: člověk je jenom v podstatě bioelektrickochemickomechanický stroj. Ale jen do roviny, kdy mluvíme o fyzické podstatě těla. Mozek ovládá tělo. Není to tak dlouho, co jsem jednomu profesoru elektrotechniky na ČVUT řekl, že mozek je jen chytrá elektrárna. Profesor to tvrzení vzal a neměl proti tomu nijaké okamžité výhrady.

Pokud se ale dostaneme do roviny emocí, věz, že do dnešního dne se nenašlo centrum emocí. A to proto, že centrum emocí nesídlí v mozku, ale někde jinde.

Ale dám ti otázku. Představ si početí nového člověka. Spermie se spojí s vajíčkem, předá DNA (genetickou informaci) a pak se vajíčko začne dělit. Na 2 buňky, ty pak na 4 buňky, atd. Tělo se začne vyvíjet a s ním počátek mozku. Mozek je složen z buněk, které vznikly přeneseně z první buňky (vajíčka + spermie). A teď ta otázka.

Co myslíš, jaká prvotní myšlenka napadne prvotní mozek?

Prosím neber to jako chyták, nebo nějaký protiargument. Jen bych rád, abys nad tím zapřemýšlel, a vlastně aby nad tím zapřemýšleli i ostatní diskutující.

Ne, mozek žádná elektrárna není. Tak maximálně vytváří elektriku na komunikaci, ale tělo pohání něco jiného.

Rovina emocí = rovina reakcí na podněty.  Mozek se skládá s určitých oblastí, ale ty mají spíš blíže k fyziologickému uspořádání než k mentálnímu. Emoce a pudy a reakce na ně jsou v mozku rozložené tak, jak je evoluce postupně určila. Výsledkem emočních vjemů jsou nejen myšlenky, ale krom elektro impulsů hlavně tvorba hormonů a látek, které následně ovlivňují procesy v těle.

Co se týče prvotní myšlenky mozku v děloze? Začíná fungovat podle genetického naprogramování, takže první "myšlenky" jsou fyziologické povahy - prostě nastartovat a udržet tělíčko (procesy co to zajišťují) při životě. (možná přebrat v určitou dobu řízení těch procesů od matky)

První myšlenka po narození (oddělení placenty) je opět geneticky naprogramovaná, a velmi pravděpodobně je to se  nadechnout, přičemž samozřejmě v té době už automaticky funguje mnoho fyziologických mechanismů.

[novomente]

Jak definuješ prvotní mozek? Jak definuješ myšlenku? Co organismy bez mozku, ty jsou něco méně nebo snad nejsou nic?

Tohle zase krásně ilustruje, že někteří lidé věří v nějakou hiearchii bytí, že zvíře je více než bakterie, že člověk je více než zvíře, a nad tím vším je ještě něco víc. A proč rovnou nevěříme v nějakého boha bohů, a jeho boha, protože ta hiearchie přece může být víceúrovňová. Jenže věřící lidí mají rádi jednoduché věci, a tak rádi končí bohem, protože vše ostatní už je moc složité a dalo by se do toho snadno zamotat.

Prvně - jsem rád, že jsi zpět v diskusi GPU. Nyní odpověď na mou otázku:

"Co myslíš, jaká prvotní myšlenka napadne prvotní mozek?"

Odpověď neznám ani já. Ale určitě ten shluk neuronů u každého človíčka bude pospojován úplně jinak, než u ostatních človíčků.

Věřím, že i mezi zvířaty a rostlinami není nijaká hierarchie nadřazenosti a podřazenosti. Tvoří celek všeho veškerého Života, podobně jako buňky složeného organizmu. Jestliže byl člověk na počátku jedinou buňkou, jak by se mohl povyšovat nad ostatní, byť jednobuněčné organizmy. Člověk je roven každé životní formě zde na Zemi, jen s jediným rozdílem. A to sice, že dostal možnost se svobodně rozhodnout o svém bytí či nebytí, o tom zda bude věřit v Boha nebo ne. O tom, zda bude mít rád, nebo nebude mít rád, atd.

Dovolím si říct, že dnešní věda se za těch několik tisíc let nikam moc daleko nedostala. Jen se roztáhla do šířky.