Příklady rozsudků:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl žalobu proti citovanému rozhodnutí žalovaného, když především uvedl, že podstatným rysem závislé činnosti je, že tato činnost není vykonávána pod vlastním jménem a na vlastní účet a odpovědnost poplatníka, nýbrž podle pokynů plátce příjmů.
[...]
Již z povahy věci je zřejmé, že k plnění příkazů (resp. pokynů) dochází prakticky ve všech případech zadávání prací a činností, tzn. nikoliv pouze v rámci pracovního poměru. Vymezení zákonného termínu závislá činnost tak nemůže být redukováno toliko na činnost vykonávanou podle příslušných pokynů, nýbrž musí se jednat o činnost skutečně závislou na osobě plátce. Definiční prvek závislosti tak bude dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o činnost dlouhodobou a kdy k uzavření pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby, tuto činnost vykonávající, jelikož neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku její právní sféru poškozuje.
http://kraken.slv.cz/2Afs62/2004Nazírá-li Nejvyšší správní soud na zjištěný skutkový stav prostřednictvím shora
uvedených východisek, pak je zřejmé, že v projednávané právní věci byl shledán výkon
závislé činnosti u osob, které pro stěžovatele vykonávaly výkopové, betonářské, zednické,
úklidové a jiné související stavební práce. Tyto práce byly přitom uskutečňovány na základě
dlouhodobých smluv (smluv rámcového charakteru) uzavřených mezi stěžovatelem
a jeho subdodavateli a byly po dobu účinnosti smluvních vztahů těmito smlouvami
založených průběžně účtovány. K závěru o tom, že se skutečně jednalo o výkon závislé
činnosti, dospěl krajský soud, ve shodě s žalovaným, na základě toho, že osoby vykonávající
práce subdodavatelského charakteru, jež byly uskutečňovány podle smluv uzavřených
mezistěžovatelem a subdodavateli, byly povinny dbát pokynů stěžovatele,
tj. stavbyvedoucího
http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2004/0024_6Afs_0400109A_prevedeno.pdfpro posouzení charakteru činnosti, která byla ve prospěch stěžovatele vykonávána, je třeba vycházet z materiálních znaků, zejména však z toho, zda zaměstnanci p. Z. vykonávali práci podle příkazů stěžovatele. Krajský soud uvedl, že podstatným rysem závislé činnosti je totiž skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a s vlastní odpovědností poplatníka, ale naopak podle pokynů toho, kdo odměnu za vykonanou práci vyplácí. [...] Krajský soud poukázal dále stran otázky charakteru závislé činnosti a naplnění jejich znaků na výpověď p. K., který uvedl, že u stěžovatele pracoval jako předák směny v celém období, jeho úkolem bylo zadávání a kontrola úkolů zaměstnanců, přitom mezi těmi, komu práci přiděloval, byli i občané ze Slovenské republiky, kteří tam pracovali dodavatelsky; na strojích se střídali kmenoví zaměstnanci i slovenští pracovníci, práce, které vykonávali, na sebe navzájem navazovaly; slovenští pracovníci byli proškolení stěžovatelem o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Krajský soud dále poukázal na další svědeckou výpověď, a to p. Holánka (jednatele stěžovatele), který uvedl, že důvodem uzavření smlouvy byl nedostatek zaměstnanců v oblasti závodu. Dále krajský soud vycházel rovněž z výpovědi svědka R. Z., z jehož výpovědi se podává, že ve smlouvě o dílo byla dohodnuta částka 20 Kč za kus, což byla celková částka za výrobek a obsahovala i provizi, která činila 40% částky; stěžovatel určoval počet vyrobených kusů a on (tj. R. Z.) určoval kolik pracovníků bude na objednávce pracovat; pracovníky úkoloval vedoucí skupiny, stroje, na kterých se pracovalo, byly v majetku stěžovatele, materiál, který byl zpracováván byl rovněž v majetku stěžovatele; jmenovaný rovněž uvedl, že operace (pracovní činnosti), které vykonávali kmenoví zaměstnanci stěžovatele a které vykonávali slovenští pracovníci, na sebe musely navazovat.
Krajský soud posoudil vykonávané činnosti jako činnosti závislé, konstatoval přitom, že se jednalo o práce, které byly vykonávány dlouhodobě na základě smlouvy o dílo z roku 2003, byly průběžně účtovány; osoby pracující podle uzavřené smlouvy o dílo byly povinny dbát pokynů stěžovatele, který také určoval skutečnou náplň práce slovenských občanů, tyto práce byly dlouhodobé a pravidelné. Krajský soud podotknul, že z uvedeného je zřejmé, že se nejednalo o práce, které by nebyly závislé na vůli stěžovatele, jednalo se o tytéž činnosti, které pro stěžovatele vykonávali jeho vlastní zaměstnanci.
http://www.slv.cz/5Afs39/2011Další rozsudky v odkazech v levém panelu u
http://kraken.slv.cz/5Afs22/2003Mně z toho vychází, že jako švarcsystém bude posuzovaný případ práce pro jednoho odběratele, se stabilními platbami, při používání jeho vybavení a hlavně pokud pracovník dostává přesné instrukce, jak má práci vykonávat.
Těžko říct, kolik z těchto kritérií musí být splněných, aby soud v konrétním případě rozhodl ano nebo ne...
Každopádně si myslím, že když někdo poskytuje nějaký produkt/službu, u kterého se sám rozhoduje, jak ho vytvoří (jakým způsobem, kdy a kde bude pracovat), sám si platí svoje náklady, vlastní výrobní prostředky a má uzavřenou smlouvu, která jasně stanoví, že odběratel odebírá tenhle
produkt a ne dodavatelovu
činnost, tak to švarcsystém být může jenom těžko, i kdyby platby byly pravidelné a od jednoho odběratele (např. Škodovka má určitě X subdodavatelů, kteří dodávají jenom jí, to je samo o sobě běžné).