Pracovní nabídka v nesouladu s §338

[Karel]

Před několika málo lety jsme absolvovali školení ohledně zákoníku práce a návazné legislativy jako jsou bepečnostní předpisy, označování nebezpečných látek atd. Jedním ze školících byl i právník, který se specializuje na soudní spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. To byla hodně legrační část školení. Jeho postřehy:

1. Smlouvy jsou do značné míry lidová slovesnost, příležitost pro personalistu, aby vytvořil nějaké trvalé dílo. Obvykle je to ale z oblasti beletrie. Proto lze snadno a rychle rozpoznat smlouvu, kterou sepsal personalista a tu, kterou sepsal právník.
2. Ačkoliv prakticky vždy radí "tuhle půlku tam nepište, to říká přímo zákoník práce, a tu druhou tam nepište, protože to zákoník práce beztak nedovoluje", tak to tam stále firmy píšou a pak se občas diví.
3. Prakticky všechny soudní spory se dají vyhrát a on sám má úspěšnost přes 90%. Bez ohledu na to, že někdy zastupuje zaměstnance a jindy zaměstnavatele. Vždy je to o tom, co říká zákon a co dokáží strany dokázat u soudu. Obsah pracovní smlouvy je prakticky nezajímavý. Kromě situací jako je třebas určení místa výkonu práce.
4. Méně je více. Vždy a ve všem. Měl plno příkladů prohraných sporů jen díky tomu, že někdo místo "zaměstnanec X a firma ABC se dohodli k 31.1.2018 ukončit pracovní poměr dohodou" měl potřebu tam doplňovat věci typu "z důvodu KLF" apod.
5. Měl kdysi přednášku pro personalisty na nějaké jejich konferenci. Přišel tam o několik hodin dřív a dovolili mu tam sedět a poslouchat přednášky jiných lidí, většinou personalistů. Chvíli prý civěl v úžasu, chvíli se děsil, chvíli se smál, ale pak si řekl, že vlastně dobře, aspoň bude mít pořád dost práce. A pak se dost bavil.

Mně se jeho názory líbily. Popisoval, že prostě personalista je také jen člověk, stejně jako prodavačka na trhu. Chce se prodat, něčím se blýsknout. Ovšem není právník a i když sepisuje smlouvu, tak na rady právníků nedá, je přeci chytřejší, protože to dělá už dvacet let. Ale hlavně podléhají davové psychoze jako ostatní lidé a profese - oni se setkávají, vykládají si dobré věci ale i úplné nesmysly a pak tomu věří. Nekriticky přejímají kdejakou blbinu a neustále vylepšují svoje šablony smluv. Když se někde objeví nějaká nová legrační a zbytečná formulka, tak ji prý postupně vídá častěji a za pár let jí tam má snad polovina firem.

Smutným faktem je, že my, zaměstnanci, ty smlouvy čteme podobně špatně. Zaměřujeme se na tyhle nesmysly, které beztak nemají právní váhu, ale ty důležité věci přehlížíme. Jako příklad uváděl paní manažerku (v obchodním řetězci), které se firma zbavila tím, že ji přesunula na jinou pobočku vzdálenou přes 100km. Což paní odmítla a následovala výpověď pro hrubé porušení pracovní kázně. Paní se chtěla soudit, ale neměla šanci - podepsala, že místo výkonu práce bude určovat zaměstnavatel v rámci středočeského kraje. Kdo z vás si pamatuje, co tam má napsáno?

[Reklama]

[Honza]

V HR tam nemají dobrého právníka a je o 0,5% větší šance, že tě někdy zkusí vyrazit bez odstupného, i když by případný soud prohráli. Z praktického hlediska podle mě tohle vůbec nevadí. Přijde mi ale, že tě to hrozně trápí a moc to řešíš, tak do té firmy nechoď, byl bys z toho nešťaatnej.

[Jirka_]

V HR tam nemají dobrého právníka a je o 0,5% větší šance, že tě někdy zkusí vyrazit bez odstupného, i když by případný soud prohráli. Z praktického hlediska podle mě tohle vůbec nevadí. Přijde mi ale, že tě to hrozně trápí a moc to řešíš, tak do té firmy nechoď, byl bys z toho nešťaatnej.

[Sten]

Zaměňuješ 2 paragrafy 338 a 341. Viz níže. (převod = prodej).

Prodej firmy není převod činnosti zaměstnavatele k jinému. Zaměstnavatel je ta firma (právnická osoba) a jejím prodejem nedochází ke změně smluv té právnické osoby, pouze ke změně osob, které ji ovládají. Převod podle § 338 je převod zaměstnanců z jednoho zaměstnavatele na jiného (od jedné osoby na jinou), což je typicky fúze nebo rozdělení, případně převod na jinou fyzickou osobu, pokud je zaměstnavatel fyzická osoba. § 341 se týká speciálního případu, kdy původní osoba zaniká.

Právo je složité a záludné. Existuje spousta výjimek apod. Takže bych si rád přečetl, kde je psán ten základní princip, že paragraf svévolně zneplatnit nelze. Prostě to jen podložit. Nic složitého.

Existuje např. zásada, co není zakázáno je povoleno. Jak mohu vědět, že jí např. tady neuplatňují?

To je princip hierarchie práva, zákon má vyšší moc, tedy pokud něco uvádí zákon jinak než smlouva, platí to, co uvádí zákon (viz § 1725 OZ). Odchýlit se od zákona lze jen tam, kde to zákon dovoluje, typicky ustanovením „pokud si strany (ne)dohodnou jinak“. Zde to ZP nejen nedovoluje, ale dokonce explicitně zakazuje (§ 338 odst. 1 ZP):

K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.