ten disk v otazke konkr. nie je uvedeny, to som si zvolil nahodne, na skuske bude nejaky tiez zvoleny.
Konečně najdu knížku, která říká: „Matematiky se mnohostranně používá ve vědě. Uvedeme vám příklad z astronomie, což je nauka o hvězdách." Otočím stránku a tam se praví: „Červené hvězdy mají teplotu čtyři tisíce stupňů, žluté hvězdy mají teplotu pět tisíc stupňů...", až sem je to v pořádku. Pokračují: „Zelené hvězdy mají teplotu sedm tisíc stupňů, modré hvězdy mají teplotu deset tisíc stupňů, fialové hvězdy mají teplotu... (nějaké velké číslo." Žádné zelené nebo fialové hvézdy neexistují, i když údaje pro ostatní jsou zhruba správné - zase potíže! A takhle vypadalo všechno: psal to někdo, kdo pořádné nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsaných lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH!
S poslední učebnicí jsem tedy byl spokojený, byla to první knížka s příkladem na použití aritmetiky ve vědě. Byl jsem maličko
nespokojený, když jsem četl o teplotách hvězd, ale nebyl jsem zase moc nespokojený, protože to bylo víceméně správně - byl to
jen příklad chyby.Jenže pak následovala cvičení: Jan jde s otcem ven podívat se na hvězdy. Jan vidí dvě modré hvězdy a jednu červenou. Otec vidí zelenou, fialovou a dvě žluté hvězdy. Jaká je celková teplota hvězd, které Jan a otec vidí?" - a já vybuchl děsem. Proto moje žena vykládala o sopce v suterénu. Tohle je jenom jeden z přikladu: takovéhle to bylo věčně. Věčně samý nesmysl. Neexistuje absolutné žádný důvod pro sčítání teplot dvou hvězd. Nikdo to nikdy nedělá, leda možná, aby potom vypočítal průměrnou teplotu hvězd, ale ne aby zjistil celkovou teplotu všech hvězd! Bylo to příšerné! Nešlo o nic víc než o hru, jak vás přimět sčítat, a neměli ponětí o tom, co povídají. Připadal jsem si, jako když čtu věty s pár tiskovými chybami, a vtom, najednou, je celá věta vytištěna pozpátku. Takhle ta matematika vypadala. Prostě beznadějně."
(Richard P. Feynman, To nemyslíte vážně, pane Feynmane!)