I loadbalancerů můžete mít víc a přepínat mezi nimi stejně, jako byste přepínal mezi více servery bez loadbalanceru (třeba zmiňované DNS).
Spolupráce závisí na tom, jak konkrétně loadbalancing funguje. Může např. jen předávat TCP/IP spojení, do HTTP se vůbec nedívá -- pak žádná spolupráce ze strany serveru ani nepřipadá v úvahu. Takhle může být balancované i HTTPS aniž by LB znal privátní klíč certifikátu. Druhá možnost je, že LB zpracovává protokol HTTP. Pak v případě HTTPS musí mít privátní klíč certifikátu, s vlastním serverem už nejspíš bude komunikovat jen přes HTTP a v nějaké HTTP hlavičce mu bude předávat příznak, zda je spojení s klientem šifrované nebo ne. Server pak tuhle informaci musí získávat s té samé hlavičky (místo z typu spojení). Pokud se použije přihlašování klientským certifikátem, LB ho opět uloží do hlavičky. Další věc je, zda je komunikace stavová nebo bezestavová. Pokud se na serveru používají session a je potřeba, aby klient s jednou session byl směrován vždy na stejný server, musí server opět spolupracovat a session identifikovat způsobem, kterému LB rozumí a dokáže podle něj směrovat (např. dohodnutý název cookie). V tomhle případě samozřejmě při výpadku serveru přijdete o všechny session z příslušného serveru, na druhou stranu takhle můžete balancovat i aplikace, u kterých se s tím v návrhu nepočítalo. Další věc, na které musí LB a server spolupracovat, je signalizace nedostupnosti serveru. Je jasné, že se na server nemají posílat požadavky, pokud je síťově nedostupný -- ale třeba server chcete vyřadit i pokud vrátil HTTP kód 503. Ve všech případech ta "spolupráce" nemusí znamenat, že je potřeba něco na straně serveru upravit, často stačí jen nakonfigurovat LB -- ale není to tak, že byste jen před server postavil LB a bylo hotovo.
16 Odpovědí
7926 Zhlédnutí