Nevím, jestli to tu už nepadlo - kolik je otci?
Já tátovi před dvěma lety skládal nový PC, dal jsem mu místo Win XP (měl do té doby) OpenSUSE. Docela nadával, ale po týdnu jsme spolu prošli všechny běžný scénáře (chci vypálit hudbu, chci připojit foťák, chci tiskout barevně/černobíle, ...) a další dva roky valil v pohodě. Vzhled byl to nejmenší. Po dvou letech (letos asi v červnu) jsem chtěl udělat update distra na vyšší (asi z 11.3 na 12.3), ale ...
Od tý doby jede táta na Ubuntu (12.04 LTS). Všechno je tam v defaultu, vysvětlování tentokrát trvalo asi jen hodinu a táta je zase spokojenej.
Není to o vzhledu systému, ale o přístupu toho, kdo se systémem seznamuje.
Nejdůležitější je projít s uživatelem jeho běžný úkony (kopírování včetně USB flash a foťáků/čteček karet, tisk, ...) a říct ještě jednu důležitou věc:
Neexistuje C:\ a D:\. "Domů" je Tvůj adresář (přeneseně: "Domů" je Déčko), do něj se dostaneš odkudkoliv kliknutím na "Domů". Když zabloudíš, je tu "Domů". V "Domů si dělej co chceš, rozděl si to tam na fotky, hudbu, filmy, ... Jinam, než "Domů" v počítači nemůžeš.
Jo, ještě jedna velmi důležitá věc - odebrat uživateli práva roota! Nebo mu vysvětlit, že chce-li po něm počítač heslo, musí před jeho zadáním přemýšlet proč... (to většinou nevyjde, takže odebrat práva).