Některé starší přehrávače (třeba ještě kdysi discmany) obsahovaly speciální funkci, pomocí které bylo možno přepnout na takto komprimovaný zvuk co do hlasitosti, pokud jste jeli třeba busem. Problém je, že komprese by se měla dělat pro tyto případy na straně přehrávače. Pokud se to provede na straně samotného nosiče, tedy nahrávky, je to na zabití. No, hlavně se tím nahrávky totálně zmrší. Není vždy od věci použít kompresor, ale mělo by se to dělat jen v případě, že to nahrávce pomůže. Než jsem přišel na to, proč mě ze současné hudby často bolí při krátkém poslechu uši či hlava (zejména u sluchátek je to nářez), myslel jsem si, že cílem všech procesů, které vedou až ke konečnému výsledku, respektive k uším posluchače, je zprostředkovat hudbu tak, aby zněla pokud možno co nejrealističtěji, tj. aby nástroje zněly tak, jak prostě znějí, když se na ně hraje, třeba jako při velmi kvalitně nazvučeném koncertu. Bohužel, dnešní hudba se své realističnosti vzdaluje stále více do říše nějaké fantasmagorie. Já beru, pokud se třeba aplikuje kompresor na jednotlivé nástroje, ale proč se to tak dělá na celý mix (?). Tím se do hudby dostanou různá zkreslení, nepřenosti a artefakty. Ještě horší však jsou úpravy hlasové linky. Jsou styly, kde to má svůj význam (některá odvětví metalu), ale nemůže to být přeci standardem...