V pětadvaceti jsem si říkal, že se také naučím programovat. Jako první knížku jsem si koupil Programovací jazyk C (Ritchie, Kernighan), protože jsem se někde dočetl, že kernel je napsaný v C. No a po osmi letech tu knihu již začínám docela chápat, ale stále bych z hlavy vlastní malloc() nenapsal. A jak se učím ostatní jazyky, jako PHP, shell, Perl, Python nebo Golang, zjišťuji, že programování není tak čisté, krásné a umělecké, jak jsem si představoval. Ve skutečnosti je to pěknej bordel. A mám docela strach, že až plně pochopím design patters, zjistím, že je OOP na obtíž. Na OOP se mi líbí uzavřenost vedlejších dat, ale zatím si nedovedu představit, jak si objekty mezi sebou předávají data ve velkém projektu.
No a samozřejmě je tu stále C++ (java mě nebaví), o kterém mám pochybnosti, zda bych jej v budoucnosti využil. Qt a FLTK vypadájí docela dobře, ale gui se dá udělat i v GTK+ nebo pythoním tkinteru, a C++ je skutečně obludný jazyk.
Tazatelovi bych doporučil, aby si to s tím programováním dobře rozmyslel, jelikož by se také mohl docela dobře zbláznit.
A teď mně omluvte, jdu se učit assembler, kompilátory, operační systémy, datové struktury, algoritmy, Haskell, MySQL, PostgreSQL, AWK, Ruby, Rust...
PS: Za padesát let se zase ozvu a dám vědět, jak jsem dopadl.
78 Odpovědí
47839 Zhlédnutí