SD karty jako systémové disky obvykle brzo chcípají
Zřejmě to je jednodušším řadičem, který často neumí wear leveling.
Možná že drahé karty za cenu slušného SSD jsou na tom lépe.
Osobně mám raději CF karty, stačí se držet pár šikovných rad:
A) optimalizovat velikost sektoru s ohledem na vnitřní sektory karty (pokud karta používá sektory o velikosti X, pak sektor souborového systému má být X nebo násobky X, nikdy 1/2 nebo desetiny)
B) zarovnat sektory tak, aby sektor XY(Za Y si doplňte libovolný sektor) odpovídal XY nebo XY (nebo vhodnému násobku) sektoru na kartě (viz google ssd zarovnání oddílů) ...jak pokud sektor souborového systému leží přes dva nebo tři sektory karty, zapisuje se toho až moc naráz
C) omezit všechny zbytečné zápisy, logy se vyplatí zapisovat do ramdisku a ukládat je s určitou periodou nebo je hned odesílat pryč v případě kritických logů (ostatně nejlepší je bezpečnostní log dávat hned pryč k vůli kompromitaci systému)
D) pro SSD: disky mívají wear leveling a navíc umí komprimovat data, proto 100MB soubor obsahující jen nuly zabere jeden sektor (vždy nejméně jeden sektor), proto se vyplatí po nějaké době používání disk úplně smazat, zaplnit ho do cca 3/4 pomocí nekomprimovatelných dat (nahrajte na něj svojí sbírku porna nebo modliteb s Ježíšem - podle toho co máte raději) a pak na něj nakopírujte systém. wear leveling by měl zajistit to, že se vždy zapisuje nejprve do nejméně opotřebených buněk, proto při reinstalaci systému byste vždy nejprve obsadili to "nejhezčí a nejméně používané místo" a zůstalo by zase jen to staré a "ošoupané", pokud to nejméně opotřebované zablokujete balastem, do nejvíc opotřebených míst můžete hodit systémové soubory, které s největší pravděpodobností zůstanou dlouho stejné a následně to "pěkné místo" uvolníte.
Atd..atd...