Je to především z toho důvodu, že na serveru nechcete každý týden řešit to, že přijela nová major verze nějakého software a je třeba všechno předělat, změnit konfiguráky, znovu ladit některé věci a podobně. Tam chcete spustit a běžet. Totéž na desktopu třeba ve firmách. Když vám každý týden sto lidí ráno zavolá, že jim přijela aktualizace e-mailového klienta a nefunguje jim pošta, tak se z toho zblázníte.
Proto to funguje tak, že se vždycky vydá jedna verze distribuce (Debian Squeeze, Ubuntu 11.10 a podobně) a pak se už v té verzi se softwarem nehýbe. Maximálně vycházejí technické a bezpečnostní opravy, tedy pomlčkové verze. Bude to balíček 1.2-1, 1.2-2 a tak dále, ale verze 1.3 nebo 2.0 se objeví až v dalším vydání. Máte jistotu, že se vám to nerozjede pod rukama.
Pokud vám to nevyhovuje, použijte vývojovou verzi, kde se balíčky hýbou neustále (Debian testing, unstable), ale budete pořád řešit dokola různé problémy. Teď třeba v Debianu zlobí Network Manager. Dneska konečně přijela verze 9.4, která řeší rozbité IPv6, předtím byly potíže s policy kitem. Vážně uvažuji, že i na desktopu přejdu na stable, protože mě otravuje pořád dokola řešit, že včera funkční věc je dneska rozbitá. Na stabilním (čti zmraženém, nepohyblivém) vydání se to neděje, protože se nemění verze balíčků.