Je to jak s lingvisty: Prvních pár jazyků je obtížných, ale ty další jdou už tak nějak samy.
Tohle platí pro syntaxi. Ta se skutečně takhle rychle zvládnout dá, ale něco jiného jsou „slovíčka“ – i když pochopíš principy, na kterých ten jazyk stojí, pořád se musíš naučit spoustu slovíček (hodně toho může vycházet z latiny nebo jiných jazyků, které už znáš, ale stejně se musíš naučit ty odlišnosti, jinak budeš mluvit jako tatar). A u programovacích jazyků se musíš naučit standardní knihovnu + některé nestandardní, ale obvyklé, knihovny. Nemusíš vědět zpaměti sice názvy všech tříd, metod, funkcí, ale musíš vědět, které knihovny existují (a co si musíš napsat sám nebo hledat v jinde) a kde je najdeš. Při programování aplikací totiž nestačí umět napsat třídící algoritmus v daném jazyce, ale musíš umět komunikovat s databází, se souborovým systémem, se sítí atd. atd. Znát různé záludnosti (některé postupy budou při větší zátěži nepoužitelné, byť vypadají na první pohled skvěle, jinde zase třeba musíš ošetřit ručně synchronizaci pro přístup z více vláken atd.) a fígle (co jsi byl zvyklý psát zdlouhavě ručně, jde v tomhle jazyce vyřešit elegantně zavoláním jedné metody atd.). A spousta dalšího… Tohle se rozhodně za dva dny naučit nedá.
Na druhou stranu, jestli se ucházíš o juniorskou pozici, kde nebudeš mít na starosti návrh, ale jen plnit úkoly někoho zkušenějšího, tak se s takovými znalostmi asi uspět dá, protože ostatní uchazeči to udělají podobně (v životopisu vyjmenují technologie, o kterých byť jen slyšeli), zaměstnavatel s tím více méně počítá.