Nesmysl, patentová ochrana je důležitá. Že jí zneužívají patentoví trollové, by mělo být řešeno jinak, ne že zrušíme patenty úplně. Tím bychom v podstatě vzali lidem a firmám motivaci k objevování nových věcí nebo k poskytování těch objevů někomu jinému.
Když někdo investuje netriviální prostředky do vývoje něčeho nového, tak chce mít jistotu, že se mu ty prostředky nejen vrátí, ale že na tom taky vydělá, aby z toho sám něco měl a aby mohl investovat dále. Patentová ochrana mu k tomu poskytuje prostor, ale zároveň zpřístupňuje jeho objev ostatním a dává jim možnost ho zkoumat, zkoušet a případně - po dohodě s držitelem patentu - komerčně využít. Patenty vlastně odstraňují nutnost držet hodnotné know-how jako obchodní tajemství.
I kdyby patentový úřad fungoval tak, jak byl zamýšlen a uživatelé patentu by platili za užití patentu ve svých výrobcích, pak nejen že se zvednou náklady a cena výrobků, ale mnoho potencionálních skvělejších výrobků neuvidí světlo světa, neboť by jim náklady za patenty způsobily překážky vynést své výrobky na trh. Kvůli příliš vysoké ceně by prostě na trhu neuspěli. A to je velmi zneužitelné. A co víc, nápady a obzvláště ty dobré se kradou a spousty skvělých vynálezců tak přijde o svůj zisk, který by jim patent zaručoval. Nehledě na to, že podání patentu stojí také velké peníze.
Patentový úřad je podle mě prostě na H O (římská pětka) N a O.
Super, takže někdo něco s velkými náklady (nikoli nutně jen finančními) vynalezne nebo vyvine a jiný si to zdarma okopíruje a může si na tom dělat byznys. To máš z lekcí marxismu-leninismu, ne? To byla přímo Marxova myšlenka, kterou se řídili bolševici: Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb. Zkrátka, schopní mají makat, aby se za odměnu měli stejně jako ti neschopní, kteří budou z jejich práce žít.
No asi jsem tu poslední větu trochu přepískl, takže Ti dlužím omluvu a hned ten dluh splatím, omlouvám se Ti.
Ale uznej, kdo má dneska na ohromné investice do nových technologií? Jsou to veliké korporace, které zaměstnávají lidi, co ty patentovatelné nápady mají. Tito zaměstnanci museli podepsat smlouvu o tom, že cokoliv vynaleznou, patří společnosti, která je zaměstnává. A co z toho ty zaměstnanci mají?
Takhle vznikl i první osobní počítač Apple 1. Steve Wozniak ho musel ukázat Hewlett-Packard, kde pracoval. A protože mu zaměstnanec řekl, že Apple 1 nechce, Steve Jobs & Steve Wozniak se zaradovali, protože měli volnou ruku k prodeji Apple 1. Oni ho pak ještě nabízeli k prodeji firmě Commodore, která je, kvůli Jobsovým velikým nárokům, jež nebyly ani tak finančního druhu, jako spíše kontroly nad vývojem apod., poslala i s jejich Apple do háje zeleného. Pak ještě byli v Atari a určitě i jinde, ale přestože je v Atari měli rádi, přesto moc lidí nevidělo v osobních počítačích budoucnost.
Tak začali podnikat sami. Když pracovali na Apple 2, což byl mimochodem nápad úplně jiného člověka, který jim řekl, že potřebuje "počítač vše v jednom", ani potom neměli vyhráno. Pořád tomu snu nikdo nevěřil, až nakonec se k nim přidal investor Mike Markkula, který jim dal peníze. Ale Steve Jobs mu řekl, že nechce jeho peníze, že chce přímo Mika, který dříve pracoval jako marketingový manažer (v Intelu a ještě před tím v jiné firmě). Steve chtěl prostě Mikův know-how. A tak začal Apple svou dráhu. Bez Mika Markkuli by to daleko nedotáhli.
Proč ale o tom mluvím, když se tady bavíme o patentech? Apple má spoustu patentů, a když se podíváš na ceny jejich produktů, zrovna nízké nejsou. Někteří zákazníci si ty ceny dovolit můžou, ale spousta lidí ne. A to ještě Apple údajně porušoval patenty Samsungu a jiných velkých korporací. A tyto korporace zase porušovaly patenty Applu. Kdyby všichni poctivě platili patentová práva, tak by ceny vyšplhaly tak, že se na trhu, kde v současné době vládne Čína, nikdy neuchytili.
V Číně je zakopanej pes. Aby mohly firmy jiných zemí úspěšně Číně konkurovat, potřebují alespoň jednu ze dvou věcí. Buďto zruší patenty, nebo dají (nikoliv půjčí na úrok) lidem peníze na své výrobky (třeba v podobě vyššího platu). Zastávám ten názor, že by národní státy měly udělat obojí.
Nazval jsi mě Marxistou-Leninistou. Žil jsem, jako malý kluk, v komunistickém Československu (ČSSR). Měli jsme fabriky, továrny, bylo co jíst, bylo spousty kultivované zábavy, stát dával novomanželům nevratné půjčky do začátku, atd. Nežilo se úplně nejlépe, ale špatně také nebylo. Něco jsem si však z té doby odnesl. A to sice poznání, že Čechy a Slovensko, a i jiné postkomunistické státy, mají jednu velikou výhodu. Mají totiž zkušenosti jak s centrálně řízenou ekonomikou (kterou chtěli v jedné době zavést i v Americe), tak s ekonomikou kapitalistickou (ať už předválečnou, nebo dnešní). A pokud tyto své zkušenosti dají rozumné hlavy do hromady, můžou se z České a Slovenské republiky, jak já věřím, jednoho dne stát jedny z technologických velmocí. I bez patentů. Ale to víte, bez práce nejsou koláče. Záleží ovšem na tom, kdo bude jíst ty koláče, a kdo se bude muset spokojit s chlebem.