Marek Staněk
Do astronomie dělám a vím o co šlo. Byl to obrovský projekt. Šlo o to, mít teleskop s co největším průměrem, aby bylo rozlšení úhlové co nejvyšší (úhlové rozlišení lineárně roste s velikostí teleskopu). Tak to teleskop s průměrem jako
(...)
dohromady, nebo z jedné. Z Antarktidy taková přenosová kapacita nebude a i mezi kontinenty by to byl na síť záhul, i když ne takový. Ta přenosová kapacita tady už dneska je. Ale asi by ten přenos po síti byl dražší, než přeprava letadlem.
Je to asi půl roku, co jsem o tom koukal na dokument. Byla to dost fascinující záležitost. Ne tím, že nakreslili rozmazanou koblihu a potvrdili tím teorie Kipa Thorna, ale tou obrovskou mašinérií kolem sběru dat z jednotlivých radioteleskopů složených do interferometru o rozměru prakticky rovníkového průměru Země. A ano, těch cca 100PB dat bylo z jednoho teleskopu a navíc těch svozů bylo v průběhu "experimentu" snad 5 (teď nevím jestli jeden nebo dva ročně). A moc se mi líbilo, jak s tím manipulovali jako kdyby každý disk byl odjištěná atomová bomba :-) Holt když každá neopatrnost znamená zvýšení rizika, že ten disk nepůjde přečíst a někdo bude muset poslat extra letadlo 10kkm tam a 10 zpátky, aby přivezl další kopii, dáváš si majzla.
On by hlavně přenos po síti byl dramaticky pomalejší, a čas těch lidí podílejících se na projektu je na tom to úplně nejdražší. A když bude někde cestou problém, může se klidně stát, že ti nová data budou přirůstat rychleji, než je budeš stíhat přenášet a zpracovávat. Takže je nejen levnější, ale pro v podstatě všechny účely lepší ke zdroji dat přivézt lodní kontejner disků, postavit tam masivně redundantní úložiště pořizující x kopií dat (což stejně chceš jak kvůli dostupnosti, tak kvůli odolnosti), a v pravidelných intervalech jednu sadu disků poslat zpátky letadlem co přivezlo nové disky, a jednu kopii odpojit a dát do "deep-cold-storage" (v Antarktidě doslova). Má to i tu výhodu, že nová data sypeš rovnou na nové disky s nižší pravděpodobností selhání. Už proto bys je stejně v nějakém cyklu musel měnit, tak proč to nevyužít a rovnou tím nevyřešit i odpadové hospodářství?
Ta možnost disku do schránky-trezoru v bance by tu byla. Zase to není tak drahé. Ale jakmile budu někde mimo ČR a podělá se mi noťas, tak by to nešlo využít. Problém je právě s tím připojením. Disk se dá samozřejmě šifrovat a tak hrozba, že by se disk dostal do nepovolaných rukou, nevadí.
Tam máš právě ten konflikt mezi dvěma potřebami, a to dostupností a ochranou před znehodnocením při útoku.
Zálohu "poslední instance" prostě chceš mít offline, aby nemohla být znehodnocena kompromitovaným systémem. A pak samozřejmě potřebuješ někoho, kdo ti ji zpřístupní, pokud tu možnost nemáš sám.
A pokud jde o riziko, že záloha bude znehodnocena během obnovy proto, že ji připojíš ke kompromitovanému stroji, musíš k ní mít extra stroj určený výhradně k provedení obnovy, a nesmíš na něm dělat dokonce ani zálohu; právě proto, abys vyloučil možnost napadení mezi pořízením zálohy a pokusem o obnovu.
"Jen" to teda zvyšuje náklady na hardware a hlavně čas, potřebný k provádění rotace záloh poslední instance na bezpečnou lokalitu.