> Petr Krčmář: Díky, Satrapou se zkusím prokousat, ale teď po prvních pár desítkách stránek se obávám, že to je víc informací, než potřebuju. Spousta pěkné teorie, ve které se zahrabu a bude mi k (převážně) ničemu.
> Radek Zajíc: Díky. Zhruba tak jsem si představoval stručné "nasměrování" z praxe. Nicméně, na každou radu mi napadá několik zpřesňujících otázek, počínaje Proč?
Ad DHCPv6 - jak si zařízení vymýšlejí svou adresu, když ne podle DHCP?
Proč bych neměl používat rozsah fd00::/8? Povede to k něčemu špatnému? Znamená to, že v IPv6 neexistuje rozsah pro LAN funkčně ekvivalentní těm třem z IPv4?
Proč bych se měl za každou cenu vyhýbat NATu? Já považoval ten "strašně nežádoucí" důsledek, že zařízení ve vnitřní síti nelze díky firewallu s NATem adresovat přímo za docela dobrou vlastnost (resp. dobrou možnost).
V LAN mohu mít připojená zařízení, která nejsou dost aktuální, mohou mít lokálně zneužitelné bezpečnostní chyby a není žádoucí, aby k nim byl jiný přístup než lokální (IOT, ale bez spojení ven). Ale protože do LAN je omezený přístup, tak to nemusí vadit. Nechci tuhle možnost s IPv6 ztratit.
Jak se řeší potřeba připojit zařízení, která umí pouze IPv4, ale router má vnější IPv6 adresu a poskytovatel nenabízí dualstack?
Jak to, že rozsah /64 dále nedělitelný, když celá adresa má 128 bitů, ale zrovna jsem se k tomu dočetl v té Satrapově knize... jak tohle hodnotit slušně? Chápu tedy správně, že když mi poskytovatel přidělí IPv6 s rozsahem /64, tak připojím jen jedno koncové zařízení a opět musím použít NAT? (nepodaří-li si vymámit /56?) Nebo si s těmi 64 bity v dolní části adresy pořád můžu dělat cokoli?
31 Odpovědí
9717 Zhlédnutí