Jedna věc je mikropáječka a hrot... v práci máme wellerku, která má na pájecím peru něco přes 100W. Dají se s ní pájet některé věci, na které bych dřív bral trafopáječku kvůli výkonu.
Na jednotlivé nožičky SMD švábů je jistě parádní co nejšpičatější hrot, ale ta ostrá špička zase omezuje přenos tepla (má vyšší odpor). A třeba na odletování SMD odporů/kondíků (velikost okolo 0603), při opravách na deskách letovaných bezolovem, je lepší "ploché dláto", které vezme oba konce součástky naráz.
Na větší plochy mědi (THT kondíky v CPU VRM apod.) je třeba umět si poradit = čím to prohřát. Lokálně přiložit nějaké větší kopyto (přinejhorším trafopáječku), nebo horkovzduch... Na Alíku jsou k nalezení horkovzdušky s termostatem a malou tryskou. Na odletování nejen nohatých součástek je dobré odsávací pero s vyhřívaným dutým hrotem. A pak jsou desky a horkovzduchy s držákem pro předehřev, opravovací stanice apod. Prostě na každou práci je potřeba správné nářadí.
Trochu otrava jsou situace, kdy potřebuju sundat nějakého menšího nohatého švába, některé nohy jsou tepelně skoro ve vzduchu, ale jedna-dvě (zem a napájení) odvádí hodně tepla. Klasicky se to dělá horkovzduchem atd. Osobně se občas uchyluju k tomu, hlavně pokud toho má být víc kusů, že si z měděného plechu ohnu a přibrousím "kopýtko", které na dosedacích hranách tlustě ocínuju, posadím na součástku, ohřeju silnou páječkou a jde to celé.
Nebo sundat vadný větší SMD kondík, co nemá polepy kolem dokola. Klasicky tantal nebo polymer-tantal, nebo hliníkový elyt v kulatém kalíšku na SMD soklu. Pokud nemáte dva dostatečně štíhlé a silné hroty, dá se v nouzi vyrobit smyčka s dvěma hroty na trafopáječku... Při sundavání vadného kusu je skoro jedno, že si třeba smyčkou trafopáječky posvítíte :-)
Základ samozřejmě je, udržovat hrot smáčivý a smočený v cínu. Pájecí hroty jsou zřejmě dost věda. Fyzika a metalurgie. Měděný hrot by byl z hlediska vedení tepla optimální, ale hrozně rychle by se rozpustil v cínu. Železný hrot zase mizerně vede teplo. Takže se dělají hroty s ocelovým povrchem a měděným vnitřkem. Svého času jsem se někde dočetl/doslechl o něčím bastlu, kdy nějaký kopyto-hrot podélně provrtal cca 2mm vrtákem a jako tuhu do něj vsazoval výměnný měděný drát, přibroušený do ostré špičky. Údajně na SMDčka vynikající. Tohle dneska těžko bude někdo páchat...
Bohužel ocelový hrot je sice "věčný", ale hůř smáčivý v cínu než měď. Hroty jednotlivých značek se navzájem trochu liší, některé ocelové hroty jsou překvapivě dobře smáčivé (originál Weller, v Číně to bude sázka do loterie.) O hrot je taky potřeba se starat, umět ho čistit - ne ho zahodit ve chvíli, kdy zoxiduje.
Na čištění hrotu u nás bývala tradiční vlhká houba, ale dneska od toho mnozí autoři odrazují - že tepelné šoky vytvářejí v povrchu mikrotrhliny a hrot de facto eroduje. Momentálně pravověrci kážou kudrnatý chuchvalec bronzových špon v nějaké nádobce s relativně úzkým otvorem, aby cínové kapičky nelétaly po stole. Tahle drátěnka Vám raz dva odstraní uhelnaté škvarky (zbytky tavidla), ale moc nepomůže s oxidací.
Na zoxidované ocelové hroty osobně používám polský kyselý flux
TS-81 - je původně určený na nerez, nikl a podobné obtížné oceli, a podle smradu zřejmě uvolňuje chlorovodík. Na obnovu hrotů používám odstřižek pocínovaného železného plechu, na kterém mám kapku cínu (lepší by možná bylo víčko od piva, dnem vzhůru). Ďobnu tam nepatrnou kapičku TS-81 (stačí fakt maličko) a přiložím hrot - trochu ho v roztaveném cínu poválím. Funguje to na samotný koneček špičatých hrotů, který jinak oxiduje jako první, stejně tak na duté odsávací hroty. Je mi otázkou, jestli tím hrotům zároveň neubližuju - odhadem je kyselý flux může odleptávat, nebo vymývat některou leguru z oceli... těžko říct, zatím to vypadá, že hroty fungují dál a dál. Především to na ocínování hrotu funguje, na rozdíl od přípravků k tomu určených, jako je třeba Tippy od značky Stannol.
Pájecí chemie a fluxy... za to se dá utratit spousta peněz. Na moje polohobby pájení nakonec používám levné polské kapaliny: jako základ
TK-83, na fajnovější práci (jednodušší SMD snad i drag soldering) je použitelná
RF800, pro vzpouzející se materiály sáhnu po zmíněné
TS-81. Všechny jsou k nalezení v TME v přiměřeném malém balení. Osvědčilo se nám, vyrobit si na lahvičky těžítkový stojánek, který se na stole snadno nepřevrátí :-) Od téže značky je k mání i nějaké gelové tavidlo na SMD v malém balení (stříkačka asi 3 cm3) - mám to v šuplíku a reálně to nepoužívám. Ohledně gelových tavidel je začátečníka třeba upozornit, že klempířské pasty na bázi salmiaku, prodávané v plechovce, opravdu nejsou na elektroniku vhodné :-)
Z chemie bych zmínil ještě IsoPropylAlkohol na umytí tavidel a teplovodivých past. Znatelně lepší než denaturák. Baleno to bývá po půllitru až litru, na každodenní práci to chce menší nádobku - třeba skleněnou od přesnídávky s víčkem nebo ještě menší.
Jako nástroj na čištění nastříhané nedrolivé papírové kapesníky (hodně buničité) nebo uchošťoury, plus tvrdý zubní kartáček na mechanické očištění odolnějších škvarků, zbytkových chlupů z buničiny apod. Pokud to jde, upatlané místo namočím Isopropylem, pošmudlám buničinou v pinzetě, pak vezmu čtvereček čisté suché buničiny a usuším, na závěr nasucho okartáčuji. Kontrola pod lupou, pokud něco zbylo tak zopakovat postup.
Osobně se nepouštím do fajnovějších věcí - hlavně na hraní není čas :-) Reballing BGA, osazování SMDček a pájení celých desek horkovzduchem na kaši z tavidla a cínového prachu... občas vezmu do ruky licnu na odsátí nebo ve zvláštních případech kaptonovou pásku. Jednou jsem měnil nějaký hybridní DC/DC měnič v BGA pouzdře, současným ohřevem z obou stran, protože jinak to nešlo... taky se povedlo. Ale tohle není moje liga.
34 Odpovědí
11649 Zhlédnutí