Jinak o právu toho vím víc než o IT a pořizování dat pro osobní potřebu je výslovně dovoleno.
Vy ale netahate data (staticka data), ale pouzivate neci sluzbu / informacni system:
http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-5-paragraf-230
Ale klidne prokazte, ze mate s provozovatelem smlouvu, a opravneni jeho systemu vyuzivate, stylem, ktery delate.
Jinak o právu toho vím víc než o IT a pořizování dat pro osobní potřebu je výslovně dovoleno.
Vy ale netahate data (staticka data), ale pouzivate neci sluzbu / informacni system:
http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-5-paragraf-230
Ale klidne prokazte, ze mate s provozovatelem smlouvu, a opravneni jeho systemu vyuzivate, stylem, ktery delate.
Tak zaprvé, subsidiarita trestní represe. Trestní právo tu není od toho, aby postihovalo každé protiprávní jednání, ale jen jednání, které je závažné a ve zvýšené míře ohrožuje fungování společnosti. Příklad: neoprávněné osvojení si cizí věci je krádež, ale aby se stala trestným činem, musí mít věc hodnotu nejméně 10 tisíc korun (z tohoto pravidla jsou určité výjimky, ale to tu nemá smysl řešit). Každopádně pokud dojde ke krádeži věci nižší hodnoty, tak to trestný čin není a trestní právo se tím vůbec nezabývá. (Zabývalo by se tím správní právo a řešilo by se to podle přestupkového zákona.) Zjednodušeně řečeno tímto zákonodárce vyjadřuje, že společnost ohrožují hlavně "velké" krádeže a ty malé ji ohrožují ve zmenšené míře, čemuž potom odpovídá méně formalizovaný proces a nižší sankce.
Konkrétně k tomu odkazovanému § 230 trestního zákoníku: ten vymezuje tzv. počítačovou resp. kybernetickou kriminalitu. Skutková podstata dle odst. 1 je hlavně tzv. hacking - získání neoprávněnýho přístupu do nějakýho "počítačovýho systému nebo jeho části", přičemž "počítačový systém" je nějaký zařízení, který je schopný zpracovávat data, tzn. je to kombinace hardware + software. No a hlavně základní podmínka trestnosti je, že pachatel překonal nějaký bezpečnostní opatření, tzn. musí tam nějaký být (pokud není, tak to nemůže být trestný čin dle tohoto paragrafu), typicky se tohoto TČ dopouští pachatel, který vnikl do nějakýho systému poté, co uhádl jednoduché heslo nebo ho prolomil a nebo se tam dostal nějak sofistikovaněji - přes nějakej spoofing, exploit atd.
Odstavec 2 je trochu jinej, jeho předmět je vedle "počítačového systému" též "nosič dat", čímž se myslí medium, na který lze zapisovat data a později je přečíst zpět, tzn. např. pevný disk, RAM, CD/DVD, USB flashka apod. Každopádně nosičem dat nejsou nějaký konkrétní data, bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou nějak chráněný/zašifrovaný atd.
Trestnýho činu dle odst. 2 se dopustí pachatel, který 1) ZÍSKÁ PŘÍSTUP k tomu "počítačovému systému" nebo "nosiči dat" - nehledě na to, jestli ten přístup je oprávněnej nebo neoprávněnej - každopádně "získání přístupu" znamená, že pachatel má možnost s tím "počítačovým systémem" nějak disponovat, tzn. má možnost tam třeba spouštět programy, prohlížet soubory na disku atd a když teda má přístup tak 2) PROVEDE NĚKTERÝ ZE SKUTKŮ dle bodů a-d. Nicméně můj rozbor tohoto trestného činu zde končí, protože - jak je doufám zřejmé - nehledě na to, co s těma datama dělám, prostě u websocket connection nemám jakejkoli přístup do "počítačového systému" odesilatele, takže je prostě nemožné se dopustit tohoto trestného činu.
Pozn: jedinej trestnej čin, který mě v této souvislosti napadá, by bylo "odposlouchávání" NEVEŘEJNÝ, tzn. nějaký soukromý websocket connection - pak by to mohl být TČ porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 1 písm c) TZ