Pokud se nebojíš, tak doporučuji Feynmanovy přednášky z fyziky. Je to bible fyziků. Feynman byl (mimo jiné) ...
Z Feynmanovych prednasok mam doma jednotku. Ked som ale cital rozne fora, tak tam bolo spominane, ze ich nie je vhodne citat bez predoslych matematickych znalosti. Az potom, ked si ich dostudujem.
Tak nevím, mám je komplet i pročtené a mám opačný dojem, matematika tam tolik nehraje roli. (jistě, je to undergrad kurs i pro nefyziky, ona tam ta matematika velmi brzo začne být sakra potřeba, ale Feynman byl známý tím že dbal hlavně na pochopení principu)
Jedinou výhradu bych měl u třetího dílu (kvantovka) pro samostudium - teorii má vysvětlenou naprosto parádně a pochopitelně, ale úplně jinak než se běžně vysvětluje na VŠ
Feynman začíná nejjednodušší systémy, velmi pečlivý rozbor jak se to chová, atd., dvouhladivé systémy, ..., tuším že nakousne i path integrály (ale to si možná pletu s nějakou jinou Feynmanovou knížkou) - spíš přístup experimentálního fyzika (třeba co má "atom se spinem nahoru" u Stern-Gerlacha společného s vlnovou funkcí není IMHO na první pohled vůbec jasné)
Zatímco běžná kvantovka se probírá obvykle stylem Schrodingerova rovnice - její řešení jsou lineární - tvoří to LVP - přihodíme skalární součin a dostaneme Hilbertův prostor, přihodíme nějaké ty operátory... + k tomu dohodíme z Kodaňské interpretace velmi nehezký axiom měření. (se kterým dlužno podotknout má i spousta známých fyziků problém souhlasit)
Na druhou stranu, pokud má tazatel v plánu pokračovat na VŠ, tak ten rozdíl přístupů není nic, co by se nedalo pár dotazy na dobrého přednášejícího překonat.