Dneska už většinou data na discích šifruju a pak stačí dd z /dev/zero a myslím, že z toho už nikdo nic nedostane. U nešifrovaného disku záleží na obsahu, Pokud to jsou třeba jen nějaké filmy a seriály, tak smažu tabulku oddílů a neřeším to. Pokud to jsou moje data jako třeba fotky, videa, nějaké pracovní věci, tak taky dd a pak disk fyzicky poškodím. Nikdy bych ale takový disk asi "nepustil dál". I když z toho asi nic přečíst nepůjde, zvlášť při vícenásobném přepisu, tak z toho mám prostě špatný pocit.
Když se mi rozbil pracovní Macbook Pro, tak jsem s ním šel do oficiálního servisu a chtěli po mě heslo, se kterým se podle mě dalo dostat k datům nebo minimálně k systému. Až mě zarazilo, jak jednoduše to v naší korporaci prošlo, protože já bych tam svůj notebook takhle nenechal. Což jsem si vyzkoušel o dva měsíce později, když se mi můj vlastní notebook vypnul a už nenaběhl. Mám HP se servisem na místě, takže přijel pán, vyměnil desku a zase dal notebook dohromady. Celou dobu jsem ho mohl sledovat a žádná hesla nechtěl. Jediné, na co mě upozornil, že přijdu o data, pokud používám TPM, což nepoužívám. Hlavně u strojů, kde se nedá jednoduše vyndat disk, lze docela jednoduše bez šifrování skončit s plain daty u cizích lidí. Omlouvám se za off-topic, vzpomněl jsem si na to a tak jsem jen chtěl přidat poznámku, že šifrování neřeší jen věci jako krádež notebooku někde ve vlaku, ale i možnost zbavit se disku nebo servis celého zařízení.