Opakuji, že kliknout na něco co přijde v emailu je mnohem více rizikové než spléci adresu tak, abych se dostal na stránky podvodníka. Tento druh podvodu se prostě moc nedělá.
Ano, víme, že jste někde něco takového zaslechl – ale nevíte, proč by něco takového mělo být rizikové. Nemusíte to opakovat. Spíš byste měl věnovat pozornost tomu, když někdo používá argumenty.
Klikat na adresu v e-mailu není o nic rizikovější, než klikat na adresu na webové stránce nebo v PDF, načíst ji přes QR kód nebo ji napsat ručně. Ve všech případech totiž stejně nakonec musíte ověřit, že jste na té stránce, na které chcete být.
Vaše představa, že zadání adresy uživatelem je bezpečné, vychází z mylné představy, že uživatel napíše adresu bezchybně a hlavně že adresu píše do vstupního políčka, které nemá žádné jiné funkce a jenom akceptuje adresu zcela zadanou uživatelem. Jenže tohle dávno není pravda. Adresní řádek je dost složitá komponenta, našeptávají se tam adresy, přičemž se různě míchají adresy z oblíbených a dříve navštívené adresy. Může se do toho zapojit i vyhledávač. A adresy v adresním řádku se také doplňují. Takže to, že má uživatel v úmyslu zadat do adresního řádku
rb.cz vůbec neznamená, že to tam také na konci bude. A to má ještě Raiffeisenbank krásnou jednoduchou krátkou doménu.
Takže tvrdit uživateli, že když zadává adresu ručně, nemusí nic kontrolovat, je cesta do pekel. Navíc to povede k tomu, že nebude kontrolovat ani tu adresu z e-mailu – „vždyť jsem na tu adresu přece sám klikl, takže jsem jí vlastně zadal ručně“. Ne, jediný způsob, jak zaručit to, že uživatel je na stránce, na které chce být, je kontrolovat to až po té, co se na tu cílovou stránku dostanu.
Mimochodem, z toho důvodu by se také banky měly snažit, aby jejich web perfektně spolupracoval se správcem hesel (zatím je častý opačný případ, že se to banky snaží blokovat). Protože správce hesel nepřehlédne překlep v doméně nebo to, že je doména nějaká divná a jiná, než minule.