F# je tiež veľmi pragmatický jazyk. Všetky kolekcie sú immutable okrem polí; pretože
polia sa často využívajú vo výpočtoch, ktoré sú mutable. V jazyku neexistuje null hodnota,
ale keby to bolo treba, dá sa to spojazdniť pomocou AllowNullLiteral atribútu.
Rekurzia je first-class, ale v jazyku sú aj tradičné for cykly; niekedy sa to proste hodí.
Clojure veľmi nepoznám, ale rozhodne je to veľmi zaujímavý jazyk. Keď som si porovnával
príklady na rosetta code, tak čo sa týka čitateľnosti, zrozumiteľnoti, a elegancie, tak väčšinou
mi vyšiel F#. V niektorých prípadoch to bol však Clojure. Zároveň fakt, že syntax LISPU sa
výrazne nezmenila od roku 1958, je veľmi pozoruhodný. (Porovnajme si to s tým, ako sa
drasticky menia jazyky napr. PHP, JS, C# či C++.)
Kotlin ale nesúťaží priamo s jazykmi Scala, Clojure, Haskell či OCalm. Kotlin je pragmatický jazyk ...
Právě na Kotlinu se mi líbí ten pragmatismus. Také mám rád FP (zkušenosti z Rustu), ale na Haskell (alespoň zatím) nemám a dále mi vyhovuje OOP, takže se Scala ukazovala za dobrou volbu, ale Kotlin a jeho pragmatismus (HTML dsl například) je také velice pěkná volba. A to mě dostalo sem. Kotlin má také funkcionální prvky.
No tak pak se nabizi Clojure. Z toho pragmatismus strika do vsech smeru.