Pochybnosti a obavy

Pochybnosti a obavy
« kdy: 05. 09. 2020, 17:21:02 »
Zdravím Vás zde všechny přítomné,

na začátek bych Vás chtěl požádat, aby se zdejší debata nezvrhla, jak to na většině fórech bývá, v bitvu nad nějakou věcí, která vůbec nesouvisí s tématem.
Prosím respektujte to, děkuji a nyní už k mému tématu...

V nedávné době jsem úspěšně dokončil své 3 leté VŠ studium IT se zaměřením Telekomunikační technika. Nastoupil jsem do práce jako spec/admin do jisté nejmenované firmy v Ostravě a i když je práce zajímavá (Linuxy atp.) + kolektiv je úžasný, tak už teď na 99,9% vím, že tam nechci zůstat, protože dlouhé dojíždění + interní záležitosti. Mám zkušebku, takže cajk.

No, nyní opět bilancuji, kam jinam se vydat. Podotýkám, že je mi 23 a jsem v podstatě junior, takže nic extra.
Trošku to rozvedu, jak to vlastně vidím:

Jsem z menšího města, je tu krásně, klid, příroda. Líbí se mi tu a chtěl bych zde žít. Problém je ten, že tu v rozumné dojezdové vzdálenosti (max 30 min.) není relevantní práce a když už se něco objeví, tak za opravdu mizerný peníze.
Stěhovat se do Prahy, nebo Brna nechci.

Co se týká rolí v IT:
Adminská role:
Náplň práce je velice zajímavá, je mi to sympatičtější, než vytvářet nějaký SW.
Problém zde je ten, že ve většině případů firmy u nás (teď se oprostím od zahraničí) neumožňuje práci na remote, nebo je to velmi složité, plus skoro každý chce pohotovosti apod.

SW developer:
Relativně větší peníze, možnost pracovat remote apod.
Nevýhoda: stresy z deadlinu, nekonečné uvažování nad řešením problémů, nejsem v tom tak zběhlý a není mi to tak sympatické. Často, když se nestíhá dlouhé hodiny práce navíc apod.

K IT jsem se rozhodl už na základní škole, kdy můj hlavní důvod bylo to, že jsem se tak nějak zajímal o počítače, řekl jsem si, že je to obor s budoucností uplatnění + slušně placený. No udělal jsem střední školu, ale jelikož jsem si připadal, že toho neumím dost, tak jsem šel na VŠ, kterou jsem také úspěšně dokončil.
No a po nějakých 7 letech studia si tak nějak říkám, jestli mě ten obor vlastně baví a je pro mě vhodný.

Na rovinu se zde přiznám, že mě práce jako taková z podstaty nebaví a vždy si dokážu najít něco jiného čím bych se dokázal zabavit. Vnímám jí spíš jako nástroj, či prostředek k ostatním věcem.
No a odtud vlastně pramení mé pochybnosti, jestli je tenhle obor zkutečně pro mě. Protože spousta lidí se shoduje na tom, že to člověka musí bavit a nejde to dělat jenom pro peníze.
Z čeho mám největší hrůzu a nervy, je to, že se všude je propagováno, že se člověk v tomto oboru musí neustále učit, aby nebyl pozadu a byl stále relevantní (ostatní obory to mají taky tak, ale ne údajně v takové míře). Osobně si fakt nedovedu přestavit, že přijdu po práci domů a jdu se ještě v něčem vzdělávat, mám toho v práci už tak plné kecky. Takže si chci odpočinout, vypnout a žít. Ne podmiňovat svůj život práci.

Bohužel nevím v jakém jiném oboru bych se mohl případně angažovat, nic jiného totiž tak nějak neumím a kdokoli se mě zeptá (i na pohovoru), kde bych chtěl být, tak prostě nenacházím odpověď.
Prosím, ušetřete ostatní a mě odpovědí typu:Jdi na pracák, nech se někým živit a tak. Takovou povahu nemám.

Nevím, jestli jsem během těch školních let stihl vyhořet nebo se mi to prostě znechutilo. Využil jsem dokonce i kariérního poradenství a tam mi +- vždy vyšlo, že se hodím na technickou, nebo vedoucí pozici (na vedoucí nemám zkušenosti).
No a když se mě někdo zeptá, tak co tě vlastně baví? Nemám na to odpověď. Tak nějak jsem kvůli dojíždění do školy, dlouhým hodinám přípravy a věcí okolo neměl náladu na to jít někam a zkoušet něco nového a teď jsem vlastně v začarovaném kruhu a nevím, jak z něj ven.

Nevím, jestli zde někdo měl podobný problém, nebo byl v podobné životní situaci. Případně, jak to řešil.
Přítelkyni nemám, kamarády už v podstatě taky ne a obecně mi život protéká mezi prsty.
IT je obor, který má potenciál zajistit dobrý životní standard, ale za jakou cenu?
Budu rád za jakoukoli radu, co by mi mohla pomoct.




XX125

Re:Pochybnosti a obavy
« Odpověď #1 kdy: 05. 09. 2020, 17:55:32 »
Nepochopil jsem, jaktože jsi dodělal tříletou VŠ (bakalář?) až v 23 letech.

Nemáš žádné závazky, moje rada: dodělej si na nějaké zahraniční univerzitě Master degree. Na dva roky vycestuješ, získáš nový rozhled, odstup, jinou perspektivu, nové kamarády, nové podněty. (Samozřejmě, až pomine ta virová epizoda.)

modnar

Re:Pochybnosti a obavy
« Odpověď #2 kdy: 05. 09. 2020, 18:05:42 »
V prvni praci si nebyl schopny ani dokoncit 3 mesice zkusebni doby a uz chces odejit. Chtel by jsi delat na dalku a dostavat hodne penez, ale vlastne ani nevis jestli te to bavi.

Jses obycejny flakac. Takovych jako ty nebude v IT skoda. Najdi si neco co te bude bavit. Idelane tak, ze zvednes tu svou linou zadek a zacnes neco delat.


BoneFlute

  • *****
  • 1 981
    • Zobrazit profil
Re:Pochybnosti a obavy
« Odpověď #3 kdy: 06. 09. 2020, 22:42:13 »
Pro začátek trocha demýtizace:

Práce nemusí být vždycky zábava. Často není. Já třeba programování opravdu žeru. Ale to neznamená, že mě zrovna baví to konkrétní programování, které dělám pro klienta.

Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří byly co se týče programování sto let za opicema. Nevěděli vůbec nic. Byli šikovní, to ano, schopní a pracovití - určitě. Ale že by nějak zvlášť rozuměli teorii, to teda opravdu ne. A v té práci úplně v pohodě fungovali a fungují. Takže z tohodle bych strach neměl.

Osobně si myslím, že to moc prožíváš.

Radil bych ti získat zkušenosti. Když tě tam nebaví, tak s nima uzavři alespoň na dobu určitou, na rok dva. Přetrp to tam, ale jen za účelem nasátí zkušeností.

Nějakej zahraniční výlet je určitě taky dobrej nápad.

To, že nevíš v jakém jiném oboru by ses mohl případně angažovat je žel něco, co si budeš muset prošlápnout. Nevím, zda na to existuje nějaké pravidlo. Určitě ale platí diverzifikace rizika.

Třeba já, jsem manuelně zručnej, mám barák, na kterým si mohu dělat zedničinu, tesařinu, truhlařinu. Mám v plánu postavit si hausboot. Možná je prodávat. Mám rád botaniku, chemii, techniku. Ale stejně jsem nakonec skončil jako programátor.

To znamená, zkus se porozhlédnout kolem, co tě baví, co by tě mohlo bavit. Vypadá to, že pocházíš z generace unuděnejch lidí, kteří jsou sice chytří a schopní, ale nemají žádné koníčky. Což je děsná nemoc. (no ofence)