Abych pravdu řekl, moc nechápu ty rady použít LXD. V Dockeru/Podmanu si budu spouštět jednotlivé aplikace v samostatných kontejnerech, když se rozhodnu vyzkoušet Node.js 13 místo 12 LTS, prostě spustím další kontejner, když budu chtít mít tři různé konfigurace Pythonu, prostě budu mít tři různé kontejnery. Když budu chtít spustit testy na CI, vezmu hotový image s aplikací používaný pro vývoj a spustím ho na CI serveru.
Samozřejmě ten Docker kontejner nebude jeden, ale bude jich více – pro každou aplikaci jeden, pro používané služby (třeba NoSQL databáze) další (opět pro každou jeden).
LXD mi vytvoří nový plnohodnotný systém, takže místo svého počítače bych si dělal nepořádek v tom LXD. Tím ale přece nic nezískám. Stejně budu muset řešit ten nepořádek, stejně při přenosu aplikace jinam budu mít problém v tom, že mám v tom LXD své specifické prostředí.