/dev/sda3 /data ext4 defaults,nofail,x-systemd.device-timeout=1 0 2
1) parametr "nofail" pripadne i snizenej timeout.
tento parameter kde prosim ta zadam? aby som teda predisiel tomu ze ked ten disk nie je dostupny isiel dalej a spustil sa bez neho a nemusel som tam letiet?
v sloupci parametru daneho pripojeni, viz ten priklad co sem psal a ty citoval ;-)
a co je teda lepsie pouzit specialny uuid a to dat do fstab?
alebo nahodit danemu disku label a podla toho mapovat ?
alebo je to to iste skus byt trocha podrobnejsi ze v com je to ine a lepsie ako ked to dam aj starym sposobom /dev/sda3
s vice disky, resp. asi s spis s vice radici, se pri startu muze stat ze se prehazej oznaceni sdX, proto je vhodnejsi uvadet v fstab UUID, nebo neco co je jedinecne pro ten disk (zkoukni co mas v /dev/disk/), protoze at uz se to pripadne zprehazi jakkoliv, jedinecnej identifikator bude vzdy smerovat na spravnej disk/oddil...
Optimální je mapovat podle LABEL, protože když vyměníš disk, nastavíš mu stejný label a nemusíš nic měnit v fstab. Mapovat dle UUID není tak flexibilní, ale slespoň neselže, pokud se změní pořadí zařízení. Mapovat dle zařízení v /dev je nejmíň flexibilní oldschool způsob. Jinak bych z toho ale nedělal zas takovou vědu, funguje všechno akorát je dobré znát výhody a nevýhody.
rozdil zda podle UUID nebo LABEL, je v podstate jen v tom, ze LABEL je na prvni pohled prehlednejsi pro uzivatele...
kdyz budu menit disk a nebudu chtit menit fstab (v kterem bych mel podle UUID), tak stejne jako novemu disku, resp. oddilum na nem, muzu dat stejne LABEL jako puvodni disk, muzu dat stejne UUID jako puvoidni disk:
tune2fs -L puvodni_nazev /dev/sdXY
tune2fs -U puvodni_uuid /dev/sdXY
pripadne nastavit puvodni uuid nebo label primo pri formatovani:
mkfs.ext4 -L puvodni_nazev /dev/sdXY
mkfs.ext4 -U puvodni_uuid /dev/sdXY