Je zahřívání SSD důvodem k reklamaci?

[Miroslav Šilhavý]

Smyslem zákona o důchodovém pojištění je mimo jiné výběr důchodového pojištění. Vážně je to nutné psát?

Ano, ale zákonodárce zjevně nevyhlásil nové sazby a byl si vědom, že tím pádem nebude existovat částka se kterou počítá zákon. Přeci to mohl být i záměr!

Co ty ostatní příklady?

[Reklama]

[Filip Jirsák]

Ano, ale zákonodárce zjevně nevyhlásil nové sazby a byl si vědom, že tím pádem nebude existovat částka se kterou počítá zákon. Přeci to mohl být i záměr!

Pokud zákon počítá s výběrem, nestanovení nové sazby jistě není záměrem. Minimálně tím vzniká rozpor s ustanoveními, která sazbu předpokládají.

Co ty ostatní příklady?

Nemám důvod myslet si, že je to s nimi jinak, než s tím prvním příkladem.

[Miroslav Šilhavý]

Nemám důvod myslet si, že je to s nimi jinak, než s tím prvním příkladem.

Aha, takže v případě naší diskuse nemáte důvod si myslet, že je to jinak než tvrdíte,
ale v protipříkladech také nemáte důvod si myslet, že je to jinak než tvrdíte .

Tak tato logika je odzbrojující.

Co výnosy z korunových dluhopisů, nezdaněné jen kvůli zaokrouhlení dolů na každém zvlášť? Účelem zákona o dani z příjmů není vybírat daň z příjmů?

[Filip Jirsák]

Aha, takže v případě naší diskuse nemáte důvod si myslet, že je to jinak než tvrdíte,
ale v protipříkladech také nemáte důvod si myslet, že je to jinak než tvrdíte .

Nikoli. Pouze první příklad byl zjevně chybný, protože popisoval zjevně odlišný princip, než o kterém tu diskutujeme. Ten příklad popisoval situaci, kdy ze zákona omylem vypadla část, se kterou počítaly jiné části zákona, a ta část tam byla v předchozích i následujících novelizacích. Šlo tedy o zjevnou chybu zákona, která vytvořila rozpor – bylo tedy nutné rozhodnout, která z rozporných částí zákona má přednost. Nebylo možné se řídit oběma částmi zákona najednou (nemůžete zároveň platit i neplatit sociální pojištění), výkladem tedy bylo nutné ten rozpor nějak překlenout. V případě nákupu přes internet ale žádný rozpor v zákoně není, zákon je konzistentní – a vy hledáte jiný výklad jenom proto, že se vám nelíbí to, co je v zákoně.

U těch dalších dvou „protipříkladů“ nemám důvod si myslet, že je to jinak, než s prvním „protipříkladem“ – tedy že je to zcela odlišný princip. Že jste si tu odlišnost neuvědomil u prvního příkladu, to se může stát (i když ta odlišnost je zjevná). Tak se teď ale sám zkontrolujte ty další dva příklady, jestli jste u nich neudělal stejnou chybu, jako u toho prvního.

[Miroslav Šilhavý]

U těch dalších dvou „protipříkladů“ nemám důvod si myslet, že je to jinak, než s prvním „protipříkladem“ – tedy že je to zcela odlišný princip. Že jste si tu odlišnost neuvědomil u prvního příkladu, to se může stát (i když ta odlišnost je zjevná). Tak se teď ale sám zkontrolujte ty další dva příklady, jestli jste u nich neudělal stejnou chybu, jako u toho prvního.

U toho prvního jsem také neudělal chybu, byl to výčet různých situací, kdy se postupuje proti textu zákona, ale v jeho duchu.

Ono to s tím pojistným není tak jednoznačné. Jak jsem upozornil dále, tak i korunové dluhopisy jsou nezdaněné jen díky poměrně nesmyslné kličce přes zaokrouhlení daně na každém dluhopisu zvlášť. Je to také zjevná chyba zákona, kterou zákonodárce neměl na mysli. Vydat miliardy korunových dluhopisů v době vzniku zákona nikoho ani nenapadlo. Přesto to byl postup, který následně zvolil i stát při vydávání dluhopisů - využil díru, která v zákoně byla omylem.

Na druhé straně, stejná díra, když vznikla v zákoně omylem ohledně pojištění, tak už byla vyložena logicky.

Chtěl jsem Vás prostě upozornit, že smysl zákona a hodnocení jednoho konkrétního odstavce není vůbec triviální, do hry může vstoupit spousta argumentů. V jednom případě se chyba zákona státu hodila, v druhém ne. V našem případě nevidím vůbec překážku, aby soudy dovodily "vyzkoušení zboží" z evropské směrnice, protože je to jeden z možných výkladů podivného paragrafu. Druhý možný výklad je ten, který razíte Vy. Oba naše výklady dávají smysl v určité části, ale jsou v rozporu v jiné části (můj výklad je proti liteře, Váš výklad je zase proti systematice zákona).

[Reklama]

[Filip Jirsák]

U toho prvního jsem také neudělal chybu, byl to výčet různých situací, kdy se postupuje proti textu zákona, ale v jeho duchu.

Ono to s tím pojistným není tak jednoznačné. Jak jsem upozornil dále, tak i korunové dluhopisy jsou nezdaněné jen díky poměrně nesmyslné kličce přes zaokrouhlení daně na každém dluhopisu zvlášť. Je to také zjevná chyba zákona, kterou zákonodárce neměl na mysli. Vydat miliardy korunových dluhopisů v době vzniku zákona nikoho ani nenapadlo. Přesto to byl postup, který následně zvolil i stát při vydávání dluhopisů - využil díru, která v zákoně byla omylem.

Na druhé straně, stejná díra, když vznikla v zákoně omylem ohledně pojištění, tak už byla vyložena logicky.

Chtěl jsem Vás prostě upozornit, že smysl zákona a hodnocení jednoho konkrétního odstavce není vůbec triviální, do hry může vstoupit spousta argumentů. V jednom případě se chyba zákona státu hodila, v druhém ne. V našem případě nevidím vůbec překážku, aby soudy dovodily "vyzkoušení zboží" z evropské směrnice, protože je to jeden z možných výkladů podivného paragrafu. Druhý možný výklad je ten, který razíte Vy. Oba naše výklady dávají smysl v určité části, ale jsou v rozporu v jiné části (můj výklad je proti liteře, Váš výklad je zase proti systematice zákona).

Chápu, že při vašem přístupu – že je možné zákon vykládat různě prakticky bez ohledu na to, co je v zákoně napsané – v tom máte zmatek a připadají vám ty příklady prakticky stejné. Jenže ono tam jasné rozlišení je, už jsem ho psal. V případě sociálního pojištění byla v zákoně dvě různé části, jedna říkala „platí se sociální pojištění“, druhá říkala „neplatí se sociální pojištění“. Ty dvě části jsou evidentně v rozporu, není možné splnit je obě najednou. Proto bylo nutné výkladem dospět k tomu, jak tenhle rozpor překlenout – a soud dospěl k tomu, že smysl celého zákona je v tom, aby se sociální pojištění platilo, má tedy přednost ta část, která říká „platí se sociální pojištění“.

V druhém případě ale k žádnému takovému rozporu nedošlo. To, že se platí daně z dluhopisů, pořád platilo, akorát tam byla „výjimka“ pro určité případy, ze které vyplynulo, že se v tom případě daň neplatí. V tom ale není žádný rozpor – to, že jsou v zákon výjimky, je naprosto běžná věc, a každý ví, jak má s takovými výjimkami zacházet. Nevznikl z toho žádný konflikt, bylo možné dodržet obě ustanovení zákona najednou (jak to o placení daní, tak to o zaokrouhlování).

A to je přesně rozdíl v našem přístupu. Já hledám výklad zákona, který se výrazně odchýlí od textu zákona, jenom tehdy, když nějaké ustanovení zákona není možné dodržet, aniž by člověk neporušil jiné ustanovení zákona. Vy hledáte výklad zákona výrazně odlišný od textu zákona jen tak, protože se vám text zákona nelíbí.

[Miroslav Šilhavý]

V druhém případě ale k žádnému takovému rozporu nedošlo. To, že se platí daně z dluhopisů, pořád platilo, akorát tam byla „výjimka“ pro určité případy, ze které vyplynulo, že se v tom případě daň neplatí. V tom ale není žádný rozpor – to, že jsou v zákon výjimky, je naprosto běžná věc, a každý ví, jak má s takovými výjimkami zacházet. Nevznikl z toho žádný konflikt, bylo možné dodržet obě ustanovení zákona najednou (jak to o placení daní, tak to o zaokrouhlování).

Pak se tedy podívejte na Zákon o dani z příjmů, § 35c odst. 9: "Vyživuje-li dítě v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich."

Po rozvodu manželstí žijí děti ve střídavé péči obou rodičů. Dítě je tedy v domácnosti otce, i v domácnosti matky. Otec s matkou nevedou společnou domácnost. Zejména je potřeba uvážit, že po rozvodu každý z rodičů nese zvýšené náklady, takže přiznat daňové zvýhodnění oběma rodičům by dávalo smysl - takže argument protismyslnosti zákona zde neplatí (ZDP přiznává různé slevy podle různých životních situací v i jiných případech). Proč tedy stát nepřiznává daňové zvýhodnění oběma rodičům?

A to je přesně rozdíl v našem přístupu. Já hledám výklad zákona, který se výrazně odchýlí od textu zákona, jenom tehdy, když nějaké ustanovení zákona není možné dodržet, aniž by člověk neporušil jiné ustanovení zákona. Vy hledáte výklad zákona výrazně odlišný od textu zákona jen tak, protože se vám text zákona nelíbí.

Ano, přesně tak, kladate přílišný důraz na gramatický výklad. Nicméně výkladové směry jsou tři základní: gramatický, logický a systematický. Není nikde dáno, že gramatický má přednost. Naopak občanský zákoník explicitně upozorňuje, že je potřeba hledat faktické naplnění, nikoliv jen doslovné, hned v § 2 odst. 2: "Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu."

[Filip Jirsák]

Pak se tedy podívejte na Zákon o dani z příjmů, § 35c odst. 9: "Vyživuje-li dítě v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich."

Po rozvodu manželstí žijí děti ve střídavé péči obou rodičů. Dítě je tedy v domácnosti otce, i v domácnosti matky. Otec s matkou nevedou společnou domácnost. Zejména je potřeba uvážit, že po rozvodu každý z rodičů nese zvýšené náklady, takže přiznat daňové zvýhodnění oběma rodičům by dávalo smysl - takže argument protismyslnosti zákona zde neplatí (ZDP přiznává různé slevy podle různých životních situací v i jiných případech). Proč tedy stát nepřiznává daňové zvýhodnění oběma rodičům?

Ne, dítě není zároveň v domácnosti otce i v domácnosti matky. Je buď v jedné nebo v druhé. Je to tedy situace, kterou zákon přesně nepopisuje – dítě žije střídavě ve dvou domácnostech, to odst. 9 neřeší. Je to sleva na vyživované dítě, tj. jedno dítě = jedna sleva.

Ano, přesně tak, kladate přílišný důraz na gramatický výklad.

Nikoli.

Naopak občanský zákoník explicitně upozorňuje, že je potřeba hledat faktické naplnění, nikoliv jen doslovné, hned v § 2 odst. 2: "Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu."

No právě. Jenže vy hledáte výklad, který není ani v textu, ani ve smyslu slov, ani ve vzájemné souvislosti, ani v úmyslu zákonodárce, ani ve smyslu zákona. Všimněte si, že v tom, co jste citoval, se pořád vychází z toho zákona. Ten váš přístup, kdy zákon úplně ignorujete a vytvoříte si vlastní výklad, který nemá v zákoně žádnou oporu (ani v textu, ani ve smyslu, ani v úmyslu zákonodárce) vámi uvedeným pravidlům neodpovídá.

[Miroslav Šilhavý]

Ne, dítě není zároveň v domácnosti otce i v domácnosti matky. Je buď v jedné nebo v druhé. Je to tedy situace, kterou zákon přesně nepopisuje – dítě žije střídavě ve dvou domácnostech, to odst. 9 neřeší. Je to sleva na vyživované dítě, tj. jedno dítě = jedna sleva.

Nemáte pravdu. Trvalý pobyt má dítě jen jeden, ale bydliště a domácnosti má dvě. Ještě lépe než na střídavé péči je to vidět na společné péči rodičů po rozvodu. Definice společné (resp. rodinné) domácnosti pak není dána adresou - domácnost může být i na více adresách. Domácnost je definována jako společenství lidí, kteří svoje hlavní životní náklady nesou společně. Společná domácnost dětí je definována vztahem (ekonomické, vyživovací) závislosti.

Dítě ve střídavé nebo společné péči rodičů má pak závislost dvojí. V případě střídavé péče ji má v poměru určeném soudem (nejběžněji 1:1), v případě společné péče tento poměr není určen. Každopádně otec a matka každý mají dítě ve své domácnosti (oba se musí starat o výživu), ale společně v domácnosti nejsou.

Myslím, že jste si popletl pojmy domácnost, bydliště a trvalý pobyt.
Kromě naprostých výjimek (např. o sociálně-právní ochraně dětí) zákony vycházejí z bydliště, nebo domácnosti, málo kdy z trvalého pobytu.

[Filip Jirsák]

Nemáte pravdu. Trvalý pobyt má dítě jen jeden, ale bydliště a domácnosti má dvě.

Aha, takže mám pravdu, dítě žije střídavě ve dvou domácnostech.

Myslím, že jste si popletl pojmy domácnost, bydliště a trvalý pobyt.

Nepopletl. Nepsal jsem ani o bydlišti a ni o trvalém pobytu, pouze o domácnosti. Přičemž jsem psal o domácnosti v takovém významu, v jakém o ní píšete vy. Vždyť jste to nakonec sám napsal, že dítě žije ve dvou domácnostech – a to na střídačku, protože když je v domácnosti jednoho rodiče, je ekonomicky závislé na něm (jeho domácnosti) a ne na druhém rodiči.

[Miroslav Šilhavý]

Aha, takže mám pravdu, dítě žije střídavě ve dvou domácnostech.

To právě není pravda. Oba rodiče dítěti platí např. kroužky, oblečení, ... Dětský pokojík a platba nájemného také během toho střídání nikam nezmizí. Dítě je ve vaší domácnosti i ve chvíli, kdy je zrovna přítomno u druhého rodiče.

[Filip Jirsák]

Oba rodiče dítěti platí např. kroužky, oblečení, ...

Aha, takže děti z rozvedených manželství ve střídavé péči obou rodičů chodí na dvakrát víc kroužků, než děti z nerozvedených rodin a mají dvakrát víc oblečení. Jestli bychom nakonec ty rozvody neměli podporovat?

Dítě je ve vaší domácnosti i ve chvíli, kdy je zrovna přítomno u druhého rodiče.

Ano, například se tam stravuje, že…

Ano, některé náklady se platí v každé domácnosti zvlášť, nezávisle na sobě. To ale neznamená, že jsou náklady na to dítě dvojnásobné. A ta sleva na dani je na vyživované dítě, ne na domácnost – a to dítě je pořád jenom jedno, bez ohledu na počet domácností, ve kterých se vyskytuje.

Problém je opět jenom v tom, že se vám nelíbí současná úprava v zákoně a snažíte se ji vyložit úplně jinak – aniž byste k tomu měl v zákoně alespoň nějakou záminku (přičemž slovy „v zákoně“ nemyslím přímo v textu zákona, ale v zákoně jako celku – tedy včetně jeho smyslu, úmyslu zákonodárce atd.).

[Miroslav Šilhavý]

Aha, takže děti z rozvedených manželství ve střídavé péči obou rodičů chodí na dvakrát víc kroužků, než děti z nerozvedených rodin a mají dvakrát víc oblečení. Jestli bychom nakonec ty rozvody neměli podporovat?

Ano, některé náklady se platí v každé domácnosti zvlášť, nezávisle na sobě. To ale neznamená, že jsou náklady na to dítě dvojnásobné. A ta sleva na dani je na vyživované dítě, ne na domácnost – a to dítě je pořád jenom jedno, bez ohledu na počet domácností, ve kterých se vyskytuje.

Právě jste řekl pár hrubých nepřesností. Za prvé, daňové zvýhodnění není na dítě, ale na rodiče, který vychovává dítě. Za druhé, zákon o dani z příjmů není spravedlivý ani v jiných oblastech (ne jen kolem dětí). Na jiné zvýhodnění dosáhnou sezdaní rodiče a na jiné nesezdaní a na jiné žijící v oddělených domácnostech. Logika, že dítě = stejná částka selhává prostě na všech úrovních.

Záměr zákonodárce je opět nejasný. Buďto chtěl podpořit dítě (což ale neodpovídá textaci), nebo chtěl podpořit rodiče (což odpovídá textaci).

Problém je opět jenom v tom, že se vám nelíbí současná úprava v zákoně a snažíte se ji vyložit úplně jinak – aniž byste k tomu měl v zákoně alespoň nějakou záminku (přičemž slovy „v zákoně“ nemyslím přímo v textu zákona, ale v zákoně jako celku – tedy včetně jeho smyslu, úmyslu zákonodárce atd.).

Vůbec ne. Zákonodárce klidně mohl chtít, aby rodiče, kteří mají horší situaci (rozvedli se), dosáhli na nějaké zvýhodnění navíc. Je pro to stejná (nulová) opora v textech, jako vyčíst záměr, že chtěli opak.

Ale hlavní můj příspěvek je o tom, že v případě OZ se chcete držet textu zákona a ostatní výklady popíráte.
Tady se naopak od textu zákona odchýlit chcete, a taky popíráte ostatní výklady.

[Filip Jirsák]

Za prvé, daňové zvýhodnění není na dítě, ale na rodiče, který vychovává dítě.

Ne, daňové zvýhodnění je na dítě. Zvýhodněný je rodič, ale to zvýhodnění je na základě toho dítěte.

Za druhé, zákon o dani z příjmů není spravedlivý ani v jiných oblastech (ne jen kolem dětí).

Úplně mi není jasné, o co vám jde. Kvůli tomu, že je zákon o dani z příjmů někde nespravedlivý, chcete nějakou část vykládat úplně jinak, než jak je napsaná? Jak to spolu souvisí?

Záměr zákonodárce je opět nejasný. Buďto chtěl podpořit dítě (což ale neodpovídá textaci), nebo chtěl podpořit rodiče (což odpovídá textaci).

Dítě podpořit v daňovém zákonu přímo nemůže, protože dítě neplatí daně a není samo ekonomicky činné. Záměr je jasný – pomoci dítěti tím, že se na daních uleví těm, kdo se o dítě starají. Jenže daně neplatí domácnost ani rodina, platí je každá osoba zvlášť, takže bylo potřeba nějak určit, kdo přesně z těch, kteří se o dítě starají, má tu úlevu dostat.

Zákonodárce klidně mohl chtít, aby rodiče, kteří mají horší situaci (rozvedli se), dosáhli na nějaké zvýhodnění navíc. Je pro to stejná (nulová) opora v textech, jako vyčíst záměr, že chtěli opak.

Ano, tak by to mohlo být, pokud by cílem pomoci byla rodina nebo rodiče a ne dítě.

Ale hlavní můj příspěvek je o tom, že v případě OZ se chcete držet textu zákona a ostatní výklady popíráte.
Tady se naopak od textu zákona odchýlit chcete, a taky popíráte ostatní výklady.

Nikoli, v obou případech vycházím z textu zákona a z jeho smyslu. Odmítám to, že vy si z milionů možných výkladů, které jsou v rozporu se zákonem, vyberete jeden, a ten hájíte a tvrdíte, že je úplně v pořádku vykládat zákon v rozporu s tím co je v zákonu napsané.

Někdy opravdu výklad zákona není přesně v souladu s některými konkrétními ustanoveními. Ale je to jedině v případě, kdy jsou ta ustanovení navzájem rozporná a nejde mít výklad, který by alespoň s některými ustanoveními nebyl ve sporu. Pořád je tam ale ten vnitřní rozpor zákona, který ten výklad musí překlenout. To je úplně něco jiného, než váš přístup, kdy vy prostě výklad zákona uděláte tak, že je v rozporu se zákonem – ale důvod není ten, že by výklad konformní se zákonem nebylo možné udělat, ale prostě se vám takový výklad nelíbí.

[Miroslav Šilhavý]

Dítě podpořit v daňovém zákonu přímo nemůže, protože dítě neplatí daně a není samo ekonomicky činné. Záměr je jasný – pomoci dítěti tím, že se na daních uleví těm, kdo se o dítě starají. Jenže daně neplatí domácnost ani rodina, platí je každá osoba zvlášť, takže bylo potřeba nějak určit, kdo přesně z těch, kteří se o dítě starají, má tu úlevu dostat.

Zase střílíte vedle. Jsou dávky, které jsou adresné na dítě, a které mj. nesmí zabavit ani exekutor (nepatří rodiči, ale dítěti). Daňové zvýhodnění _není_ na dítě, je na rodiče, a exekutor ho bez okolků zabaví.