Toto je typické uvažování z typovaných jazyků - v nich není mezivýsledek v extra proměnné ani tak kvůli přehlednosti jako kvůli typu, string prostě nejde strčit do byte array, kdežto v netypovaném jazyku je to buřt.
Vzhledem k tomu, že se proměnná jmenuje "reading" (i když je to zde debilní název), i po konverzích jsou v ní pořád data ze čtení (i když v jiném formátu) - z tohoto pohledu je vše v pořádku.
Budu-li dělat 20 konverzí za sebou, mám to nechat v jedné proměnné, nebo udělat 20 proměnných? Závěr: Je to čistě věcí osobního uvážení, jak přesně chci mít obsah pojmenovaný, případně zda vůbec s jednotlivými mezivýsledky budu něco dělat.