Takovéto obavy vznikají, když laik začne číst právní normy. Zejména je průšvih, když je čte někdo technicky zaměřený - protože takový člověk chce každou větu podrobovat výrazové logice

.
Každá právní norma se vykládá v kontextu účelu, pro který vznikla. Samozřejmě je nemyslitelné aby zmíněná odpovědnost platila pro e-maily, už jen protože podléhají listovnímu tajemství. Pokud jdou dva právní předpisy do kolize, poměřuje se, který zájem je hoden většího chránění. Naprosto bez pochyb není účelem zavádět cenzuru soukromé pošty a bez pochyby je soukromí pošty chráněnější zájem. Účelem zmíněného návrhu je, aby se poskytovatelé systematicky nezříkali odpovědnosti s odůvodněním, že obsah nahrál uživatel. Je spousta služeb, které toho vysloveně zneužívají - např. ulozto.cz. Po zavedení nové normy bude na poskytovateli, aby prokázal, že zavedl přiměřená opatření a že vynakládá očekavatelné úsilí na to, aby nešířil a zejména znovu nešířil nelegální obsah.
Pak je zde měřítko přiměřenosti. Pokud někdo zneužije blog Sboru dobrovolných hasičů v Horní dolní k šíření závadného obsahu, lze očekávat, že hasiči nebudou vůbec popotahováni, a kdyby ano, že to stejně soud smete ze stolu. Pokud ovšem bude docházet k opakovaným incidentům, a hasiči nepodniknou žádný krok k nápravě, mohli by být odpovědni. Proti tomu takový Facebook, Google, ... nese odpovědnost plnou, protože práce s uživatelským obsahem je alfa a omega jejich podnikání. V jejich případě lze naopal očekávat, že soudy budou nalézat vysokou míru odpovědnosti, protože kdo jiný by měl umět vynakládat požadované úsilí, než tyto firmy.